Včelí královny vysoce produktivních linií včelích plemen Carnica, Buckfast, Karpatka – Výroba a prodej včelích balíčků, včelí matky Carnica, Karpatka, Buckfast.

Včelí rodina je jen tak dobrá jako včelí královna v této rodině. Ve světě včel vše podléhá určitým zákonitostem a pravidlům. Během milionů let evoluce se utvářel sociální typ chování tohoto hmyzu a jeho funkční rozdělení. Včely dělnice, trubci – všechny mají svůj účel a poskytují život včelímu společenství. Samostatnou královnou je včelí královna, která spojuje rodinu a zajišťuje pokračování rodiny.

Včelí rodina se skládá ze samiček a samců. Samci jsou trubci, samice jsou včelí královnou a veškerý ostatní hmyz kromě trubců.

Včely dělnice nemohou pokračovat v rodině, protože jejich reprodukční systém je nedostatečně vyvinutý. Tento hmyz je uzpůsoben ke sběru nektaru, propolisu, pylu, vylučování vosku a stavění plástů.

U plodných včelích matek jsou sice vyvinuty reprodukční orgány, ale ztrácí se další životně důležité funkce. Neumí sbírat pyl, nefungují jim voskové žlázy a jejich sosák je poloviční než u včely. Hlavním úkolem dělohy je kladení vajíček. V létě je jeho produkce vajec 1200 – 2000 vajec denně.

Obyvatelé úlu bedlivě sledují rozmnožování potomků. Jde jim především o kvalitu včelí matky. Pokud je podle některých ukazatelů na pochybách, okamžitě se začíná se stavbou misek (objemnějších buněk než u včelích dělnic). Při klidné směně včely většinou umístí dvě misky doprostřed rámku. Pokud se rodina bude rojit, pak je podél okrajů rámů postaveno mnoho misek.

Úplný vývoj včelí matky od okamžiku, kdy vajíčko vstoupí do buňky, až po opuštění buňky matky trvá 16 dní.

Královna položí na dno připravené misky oplodněné vajíčko. Čtvrtý den se z vajíčka vylíhne larva a začne se živit mateří kašičkou, která se vyrábí v hltanových žlázách včely kojné. Jedná se o mladé včely ve věku od 4 do 13 dnů. Do misky štědře nalijí mléko. Je to „dieta“ krmení, která určuje, zda se stane včelí královnou nebo dělnicí. Larvy včelích dělnic jsou také zásobovány mlékem, ale v menším množství a pouze během prvních tří dnů. Poté se přenesou do směsi medu a včelího chleba.

Vývoj včelí královny podporují biologicky aktivní látky obsažené v mateří kašičce. Po dobu pěti dnů včely intenzivně krmí larvu mlékem. Během této doby přebudují misku na královninu a devátého dne ji zapečetí.

K dalšímu vývoji larvy dochází v královnině buňce. Osvobodí se od výkalů, roztočí kolem sebe kokon a dostane se do stavu kukly. Proces zrání pokračuje, kukla se postupně stává podobnou dospělému hmyzu.

Po dobu osmi dnů jsou larva a poté královna kukla v uzavřeném stavu. Děloha pak vystupuje z královniny buňky. Zpočátku se přes plásty pohybuje pomalu, pak se stává tenčí a pohyblivější. Třetí den života vylétá královna z úlu k orientačnímu letu. Před pářením s trubcem se mladé včelí matky nazývají neplodné.

Po 7 dnech (během této doby se její genitálie nadále vyvíjejí) přichází v životě včelí královny velmi důležitý okamžik. Opouští úl na páření. Pokud se do 30 dnů kvůli povětrnostním podmínkám nebo z nějakého jiného důvodu královna nemůže pářit, zůstane neplodná.

Daleko od včelína se letící královna spojuje s několika trubci. Zásoba spermií zůstává ve spermatické schránce a využívá se při kladení vajíček k jejich oplodnění. Děloha pokrytá trubci je považována za plodnou a po 2-3 dnech začíná klást vajíčka.

Včelí královna je větší než včelí dělnice. Plodová hmotnost je od 169 – 220 mg, fetální – 180 – 325 mg. Délka – od 20 do 25 mm. Královny různých plemen se liší barvou těla. Jejich břicho je torpédovité, protáhlé a špičaté. Najít královnu není snadné, zvláště pak neplodnou. Rychle proběhne plásty, skáče a při zkoumání dokáže i odletět.

Včelí královna je neuspěchaná. Je těžká, velká a chodí pomalu. Je obklopena družinou, která ji zásobuje mateří kašičkou a stará se o ni. Obvykle včely družiny utvoří kruh kolem své paní hlavou k ní.

Ve velkých rodinách je hledání královny pracný úkol. Jak to rychle najít? Neexistuje žádná konkrétní metoda. Pomáhá samozřejmě, že ve včelích školkách dávají barevné znaménko na zadní stranu prsou. Pro značení byl přijat mezinárodní barevný systém. Jak najít vhodnou barvu pro včelí královnu nebo určit, jak je stará? Musíte se podívat, čemu se rovná poslední číslice roku. Modrá – číslo 0 nebo 5 (například 2015), bílá – 1 nebo 6, žlutá – 2 nebo 7, červená – 3 nebo 8, zelená – 4 nebo 9.

Při kontrolách radí včelaři nejprve vyjmout z úlu rámky s jednodenními vejci včelí matky. S největší pravděpodobností je blízko potomstva. Vezmeme rámek a určitě ho držíme nad úlem. Pečlivě zkoumáme, začínáme od okrajů. V místech, kde se hmyz shromáždil ve 2-3 vrstvách, na ně lehce foukejte, aby se rozptýlil. Tímto způsobem kontrolujeme všechny rámky s plodem, poté zbytek, dokud není hledání úspěšné.

Začátečníci ve včelařství se snaží najít včelí královnu. A zkušení včelaři to dělají jako poslední možnost. Jeho přítomnost v rodině určují přítomností jednodenního potomstva a chováním rodiny.

Včelí královna kromě rozmnožování plní ještě jednu důležitou funkci. Zdá se, že identifikuje včelí společenství, ve kterém žije. Vylučuje speciální děložní látku. Včely, které jsou k ní nejblíže, vezmou tuto látku a předají ji zbytku hmyzu v úlu. Veškerý hmyz v úlu má tedy stejný zápach. Právě podle čichu strážníci u vchodu rozlišují členy své rodiny od cizích lidí.

Dokud včely cítí úl, věří, že život včelstva probíhá podle očekávání. Pokud je královna odstraněna, vůně se sníží. Po 15 minutách začnou včely projevovat neklid, dělat hluk a přesouvat se z vchodu na přední stěnu úlu. Na rámcích mohou být královny buňky. V tomto případě se rodina uklidní a vrátí se do funkčního stavu. Pokud nejsou žádné královny, včely najdou oplozená vajíčka nebo z nich larvy ne starší než čtyři dny vychovají „matku“.

Nejhorší je, když v úlu nejsou vajíčka nebo mladé larvy. Po 2 týdnech se z rodiny stane dron a zemře.

Včelí královna poskytuje celé rodině potomstvo. Ale tento proces mají na starosti včely. Hodnotí mnoho přírodních faktorů: počasí, délku dne, roční dobu, zásoby medu oblasti a mnoho dalších.

Včely si připravují odpovídající počet včelích buněk, trubčích buněk a v případě potřeby misky pro matečníky. Velikost buňky určuje, zda bude vajíčko oplodněno nebo ne. V úzkých včelích buňkách se chloupky na břiše matky dotýkají buněčných stěn. Vylučovací kanál spermatu se reflexně stahuje, semenná tekutina se uvolňuje na procházející vajíčko a je oplodněno.

Buňky trubců jsou širší, takže se královna břichem nedotýká jejich stěn. V důsledku toho bude vajíčko neoplodněno. Aby došlo k oplození v miskách, včely v době kladení zužují jejich okraje.

Včelí královna může žít ve včelstvu pět až šest let. V prvním a druhém roce má vysokou plodnost, rodina po přezimování rychle nabírá na síle. Pouze silné rodiny mohou sbírat velké zásoby medu. Pak snáška vajec klesá. Zásoba spermií získaných během oplodnění se vyčerpá. Začíná klást neoplozená vajíčka, síla sedmičky slábne. Často ho včely mění dříve, jakmile cítí, že se plodnost snížila.

V moderním průmyslovém včelařství se používají včelařské metody založené na každoroční výměně matek. Tím se zabrání rojení rodin. Ve včelstvech s letos odchovanými matkami se včely zpravidla nerojí.

Od 25.04.2016 dodáváme včelí matky po celém Rusku.

Objednávky odesíláme prostřednictvím EMS.

V nesčetných pokusech křížení za dlouhou dobu se zatím nepodařilo získat křížence, kteří by ve všech ohledech splňovali požadavky a byli by dlouhodobě na stejné úrovni s dobrými liniemi Karnika. Výjimkou je Brother Adam’s Buckfast Bee.

Na rozdíl od dosud diskutovaných plemen, jako je Carnica nebo Dark Bee, Buckfast Bee není výsledkem selekce, tedy geografické nebo přírodní rasy: je to umělé plemeno, vědomý produkt selekce ze strany chovatele. , jako všechna naše domácí zvířata. Podle bratra Adama s sebou přirozené rasy přinášejí některé vlastnosti potřebné pro chovatele pracujícího na produktivitě, ale nikdy ne celý jejich soubor, který zahrnuje: intenzivní rozvoj silné rodiny s obratností, dobré zimování, odolnost vůči chorobám, dobrou produktivitu medu a klid chování na plástech, mírné leštění, malý počet chybně stavěných plástů a vše ostatní, co si může včelař přát. Chovatel musí implementovat tuto složitou kombinaci v pečlivě promyšleném programu křížení a selekce na základě Mendělejevových zákonů a vytváření nových dědičných kombinací. To je samozřejmě ideální reprezentace, která je vzhledem k velkému množství dědičných faktorů proveditelná jen přibližně.

Podle bratra Adama byly výchozím materiálem pro vytvoření včely Buckfast zbytky včelstev benediktinského kláštera Sainte-Marie v Buckfestleigh (Devonshire v jižní Anglii), které přežily zničující epidemii. Včely byly hybridy mezi původní britskou včelou a italskou včelou. Tyto včely byly chovány již 30 let pomocí neustálého selektivního šlechtění zvaného „buckfast“.

Po druhé světové válce se bratr Adam systematicky uchýlil k úvodnímu křížení této včely s cizími včelami. Za tímto účelem získal královny během svých dlouhých cest po Evropě, Středním východě a severní Africe a spolu se sběrem mimořádně cenného materiálu pro sbírku včel (chovaných ve včelařském ústavu Oberursel) provedl cenná pozorování a popsal charakteristika včelích ras a místního včelařství (Bratr Adam, Hledání nejlepších včel. Wallmar, Zell Weyerbach, 3. vyd. 1965). Jelikož jeden z typů, které přinesl v podmínkách jižní Anglie, vzbudil určitý zájem, byl zařazen do stávajícího šlechtitelského programu. Vše bylo provedeno velmi pečlivě: nejprve bylo provedeno zkušební úvodní křížení s včelí linií Buckfast. Hybridní rodiny byly pečlivě sledovány a neustále vybírány po několik generací. A teprve když se po několika letech přesvědčili, že nová řada odpovídá typu buckfast, byla zařazena do hlavní řady.

Rodokmen dnešního Buckfast Bee byl dlouhá léta znám pouze v obecných obrysech ze zpráv a náznaků bratra Adama. Až v roce 1989 poskytl svému podporovateli Jimu Hollandovi přesnější údaje (Amer. Bee Journal 1989/2, str. 89-91). V roce 1951 bylo provedeno úvodní křížení s linií francouzského původu patřící ke stejnému tmavému evropskému plemeni jako britská včela. V následujících desetiletích byla v několikaletých intervalech křížena 2 plemena ze severního Řecka (A. m. macedonica) a 1 plemeno ze střední Anatolie. Zbarvení kutikuly včely Buckfast má zřejmě původ od nich, stejně jako od italských předků.

Stávající rasa Buckfest tak byla „prolita krví“ ze 3 ze 4 výše uvedených hlavních linií druhu Apis mellifera: západoevropské, jihovýchodní a východní. 4., africká linie, byla přivezena do Evropy a zkřížena s buckfastem ve formě východoafrické horské včely A. t. monticola (Erike Oesterlung/Amer. Bee Journal 1993, str. 504-507). Nemám žádné informace, jak je tato africká rasa dnes zastoupena v Buckfast’s Bee. Obrázek vlastností linií Buckfest existujících v Německu naznačuje jejich jasnou příbuznost s balkánskou skupinou a na grafu kubitálního indexu vrchol ve spodní části (str. 145) ukazuje na přítomnost plemene tmavého evropského včela.

Včela Buckfast je tedy selektivní plemeno, pocházející z kříženců, které je v současnosti chováno v souladu se zásadami „čisté plemenitby“ – s pářením na chovatelských stanicích nebo s instrumentální inseminací a s tvorbou dalších linií (S.- H. Kleinfeldt /ADIZ 1994/2). V souladu s tím je obraz vlastností podle Kahausena-Kellera a Kellera (Imkerfreund, 1995/1 a 2) poměrně jednotný a zásadně se neliší od vlastností přirozené rasy. V posledních desetiletích se opakovaně pokoušelo o křížení cizích plemen a znovu a znovu se projevoval vliv hybridizace. Oproti přirozeným rasám je zde zásadní rozdíl: díky neustále opakovanému úvodnímu křížení nezůstává včela beze změny, ale mění se v závislosti na cílech, které si chovatel stanoví. Další vývoj závisí na tom, zda se chovatel včely Buckfast bude řídit zásadou bratra Adama a pravidelně provádět „infuzi krve“ nových plemen nebo na základě stávajících linií půjde cestou „čistokrevného chovu v rámci uměle vytvořil plemeno Buckfast.” Po selekci z posledního úvodního křížení s makedonskou včelou se tato metoda jeví jako docela možná.

Testování kořenů včely Buckfest je důležité pro posouzení jejího dopadu na celkový stav chovu včel v Německu. Podle náčrtu právě zhotoveného rodokmenu lze předpokládat dominantní postavení včely balkánské. Jak již bylo zmíněno, charakterový vzorec včely Buckfest přítomné dnes v Německu to zřejmě potvrzuje a existují také důkazy o přítomnosti tmavé včely a samozřejmě žluté rasy. Z hlediska exteriérových vlastností má tedy tato včela blíže ke karnice než včele černé.