Technologické pokyny pro svařování spojů prefabrikovaných železobetonových konstrukcí pro budovy řady 1.020-1/83

Tyto „Technologické pokyny“ jsou určeny pro svařování zapuštěných a spojovacích částí spojů prefabrikovaných železobetonových konstrukcí mezidruhového použití pro vícepodlažní veřejné budovy, výrobní a pomocné budovy průmyslových podniků řady 1.020-1/83 a jsou povinným dokumentem při provádění svářečských prací.

Svařování spojů železobetonových konstrukcí je uvedeno na technologických mapách projektu, které byly vypracovány podle pracovních výkresů Ústředního výzkumného ústavu experimentálního návrhu komerčních a bytových budov a turistických komplexů (1984, číslo 7-1) s ohledem na požadavky GOST 5264-80, GOST 14098-85, GOST 10922-75, SNiP II-23-81, SNiP 2.03.01-84.

Mapy znázorňují sled svařovacích operací, metody svařování, svařovací materiály, zařízení a režim svařování.

První řádek režimů je uveden pro poloautomatické svařování s vlastním ochranným drátem, druhý pro ruční svařování elektrickým obloukem.

Svařovací režimy v tabulkách jsou specifikovány pro práci při kladných okolních teplotách. Při záporných teplotách by se měl svařovací proud zvyšovat o 5 % na každých 10 °C poklesu teploty vzduchu.

Spotřeba svařovacích materiálů se stanoví podle VSN 66-045-83 s přihlédnutím ke koeficientům spotřeby: pro elektrody – 1,64 a pro svařovací drát – 1,1 (Informační dopis č. 16/1599 Svářečského ústavu E.O. Patona „O koeficientech spotřeby svařovacích a povrchových materiálů“).

Označení svarových švů na výkresech procesních map se přijímají s ohledem na požadavky GOST 2.312-72.

— viditelný rohový svar T-spoje, kde GOST 5264-80 je označení normy pro typy a konstrukční prvky svarových spojů

— alfanumerické označení svaru podle normy pro typy a konstrukční prvky svarových spojů

— rozměry nohy podle normy pro typy a konstrukční prvky svařovaných spojů

— velikost délky svařovaného profilu

– stejný, neviditelný šev

— mechanizovaná lázeň pod tavidlem ve formě inventáře, kde GOST 14098-85 je označení normy pro svařované spoje výztuže a zapuštěných částí železobetonových konstrukcí

— metoda a technologické vlastnosti svařování

2.1. Montáž železobetonových prvků musí být provedena s ohledem na požadavky SNiP 2.03.01-84 „Betonové a železobetonové konstrukce“.

2.2. Vnější povrchy zapuštěných částí železobetonových prvků a montážních dílů musí být před svařováním pomocí kladiva, dláta a kovových kartáčů očištěny od betonu, rzi, nečistot, oleje, barvy a dalších nečistot.

2.3. Ocelové prvky zapuštěných dílů sestavených s překrývajícími se spoji musí k sobě těsně přiléhat. Použití vložek, které nejsou v návrhu stanoveny, není povoleno.

2.4. Spoje určené ke svařování musí být upevněny připínáčky. Připínáčky by měly být provedeny v místě svarových švů o délce 15–20 mm a výšce 4–6 mm.

Počet stehovacích svarů musí být v spojovaném prvku alespoň dva.

2.5. Při vícevrstvém svařování musí být povrch každé předchozí vrstvy důkladně očištěn od strusky, okují, rozstřiku a kovu. Všechny vrstvy při vícevrstvém svařování musí mít po celé délce stejnou šířku.

2.6. Oblouk musí být zapálen a přerušen uvnitř svarového švu. Krátery musí být svařovány tak, že se elektroda nechá v klidu, dokud se oblouk nepřeruší, nebo se elektroda posune zpět ke svarovému švu.

2.7. Přípustné odchylky pro konstrukční prvky svařovaných spojů výztuže a zapuštěných částí železobetonových konstrukcí musí odpovídat odchylkám uvedeným v GOST 14098-85.

2.8. Tyče by měly být během montáže a rovnání zarovnány mechanickými prostředky bez použití rázových sil, například pomocí šroubových zařízení (svorek).

2.9. Svařovaný povrch a pracoviště svářeče musí být chráněny před srážkami, silným větrem a průvanem. Při venkovních teplotách minus 15 °C a nižších se doporučuje mít v blízkosti pracoviště svářeče ohřívač rukou.

2.10. Konce tyčí pro svařování musí být ořezány pouze kyslíko-palivovým plamenem. Řezání elektrickým obloukem během montáže nebo úpravy hran není povoleno. Konce tyčí po ořezání musí být důkladně očištěny od okují, protože v důsledku vysokého bodu tání mohou způsobit nedokonalé svarení.

Poloautomatické svařování v lázni pod tavidlem ve skladových formulářích

3.1. Poloautomatické svařování v lázni pod tavidlem se doporučuje jako nejúčinnější metoda pro spojování výztuže o průměru 20 mm nebo větším.

3.2. Doporučená příprava hran vodorovných a svislých tyčí během přípravy ke svařování je znázorněna na obr. 1-a, 1-c. S dostatečnou kvalifikací svářeče je možné svařovat vodorovně umístěné tyče bez odřezávání konců (obr. 1-6). Svařování svisle umístěných tyčí v lázni lze provádět i s přípravou provedenou dle obr. 1-g a 1-d. Při školení se s výhodou používá příprava hran (obr. 1-g). Pro svářeče s dostatečnými zkušenostmi se svařováním v lázni (obr. 1-d) se doporučuje příprava s obráceným sklonem.

Obr Tvary a velikosti průřezů vodorovně a svisle umístěných tyčí.

3.3. Při přípravě tyčí ke svařování je třeba usilovat o stanovení minimální přípustné mezery. Pokud je mezera mezi tyčemi větší než maximální přípustná mezera, je nutné svařit 2 spoje pomocí vložky vyrobené z výztuže stejné třídy. Délka vložky by měla být alespoň 150 mm.

3.4. Konce tyčí připravených ke svařování se obalí azbestem z kordu, aby se zabránilo úniku tekutého kovu. Při svařování svisle umístěných tyčí se navíjení provádí ve vzdálenosti 5-10 mm od konce v množství, které zajišťuje těsné usazení formy (bez mezery). Spotřeba azbestu je 10-15 g na spoj.

Formy se na tyčích upevňují pomocí svorky. Při instalaci forem je nutné dbát na to, aby drážka na formě dopadala na mezeru. Při instalaci svislé měděné formy by měl být horní řezný bod horní tyče alespoň 10 mm od horního okraje formy (viz obr. 2). Po instalaci a upevnění formy na svařené tyče je nutné zkontrolovat volný přístup ke kořeni švu. Pokud tomu tak není, je nutné zvětšit úhel řezu horní tyče.

Obr Doporučené umístění a montážní rozměry sestavy inventárních forem pro svařování tupých spojů tyčí:
a – horizontální; b – vertikální;
1 – tyče ke spojování; 2 – prvky formy; 3 – tavidlo

3.5. Před zahájením svařování vodorovně uspořádaných tyčí se do pracovního prostoru měděné formy (nebo drážkované podložky) nalije část tavidla do výšky 0,5 průměru svařované výztuže a prodloužení elektrodového drátu se nastaví na asi 40 mm. Na začátku svařování vodorovných tyčí by měl být konec elektrodového drátu ponořen do tavidla a dotknout se ho v místě “K” (Obr. 3) rozbuďte oblouk. Není dovoleno rozbuzovat oblouk zkratováním elektrodového drátu s prvky měděné formy. Po rozbuzení oblouku se spodní část konce jedné tyče roztaví, čímž se drátu udělí kmitavé pohyby znázorněné šipkami. Po roztavení spodní části konce jedné tyče by měl být konec drátu přesunut ke spodní části druhé tyče. Postup se provádí podobně, jak je popsáno. Po vytvoření lázně tekutého kovu a strusky by se měl rychlým pohybem konce svařovacího drátu podél okrajů struskové lázně na koncích tyčí postupně zaplňovat tavicí prostor.

Obr Poloautomatická technika svařování v lázni pro tupé spoje vodorovných tyčí

Nedoporučuje se přibližovat drát blízko stěn inventárních forem. Svařování by mělo být dokončeno pohybem konce elektrodového drátu po obvodu lázně; nesmí se přibližovat ke středu tavicího prostoru. Napětí se během svařování nemění. Teprve v konečné fázi se sníží příkon tepla do lázně zvětšením vysunutí elektrody na 60–80 mm.

3.6. Proces svařování svisle umístěných tyčí začíná pod vrstvou tavidla (jehož tloušťka je 7 – 10 mm) zapálením oblouku na konci spodní tyče v bodě « K « (Obr. 4a). Vysunutí elektrody na začátku svařování se bere jako 40-60 mm. Při svařování tupého spoje svislých tyčí by se po zapálení oblouku měl konec svařovacího drátu pohybovat příčnými kmitavými pohyby ve směru opačném ke směru svářeče. Po nasměrování lázně by se měl konec drátu také periodicky krouživými pohyby pohybovat. Ve druhé fázi procesu (obr. 4b) by se měl konec svařovacího drátu periodicky přibližovat k drážce horní tyče, přičemž se zachovává výše popsaný vzorec jeho pohybu. V závěrečné fázi procesu (obr. 4c) by měl být svařovací drát nasměrován v minimálním úhlu ke svislé ose co nejblíže k povrchu horní tyče (poloha I), čímž by se konci drátu udělovaly půlkruhové pohyby.

Obr Poloautomatická technika svařování v lázni pro tupé spoje svislých tyčí

Svařování dokončete odstraněním drátu z povrchu tyče (pozice II) a jeho ponecháním v pohybu po obvodu struskové lázně u stěn formy. Během svařovacího procesu se do tavicího prostoru přidávají malé dávky tavidla. Doporučuje se přidávat tavidlo, když tekutá struska začne stříkat. Přidání tavidla ve velkém množství může způsobit nedokonalé tavení a vměstky strusky ve svarovém kovu.

V případech, kdy se po ukončení svařování objeví bobtnání kovové kůry nebo se objeví smršťovací kráter, by se svařování mělo přerušit, když hladina tekuté strusky dosáhne horního okraje inventárního formuláře, a poté, co struska získá tmavě třešňovou barvu, by se mělo v něm pokračovat.

Při svařování výztužných tyčí o průměru 32, 36 a 40 mm je povoleno do lázně s tekutou struskou zavádět přídavný drát, aby se zabránilo podřezání horní tyče. Jako přídavná látka je možné použít kusy svařovacích drátů značek Sv-08A, Sv-08 o délce 400-450 mm. Použití přídavného drátu urychluje proces svařování, pomáhá dosáhnout svarových spojů bez podřezání a struskových vměstků a zvyšuje koeficient navařování.

3.7. Parametry poloautomatického režimu svařování v lázni pod tavidlem pro jednotlivé horizontální a vertikální spoje tyčí musí odpovídat parametrům uvedeným v tabulce 1.

Tabulka 1

Průměry tyčí, mm

Průměr drátu, mm

Rychlost podávání drátu, m/h