Proč a jak zpívá kanárek – Encyklopedie majitele ptáků

Kanárek byl poměrně často používán jako objekt výzkumu v různých oblastech, takže byl docela dobře prozkoumán.

Zajímá nás především studium samotné písně, procesu jejího vzniku a faktorů, které ji ovlivňují. Této problematice se věnovali vědci z mnoha zemí: Hess E.I., Hind R.A., Steele E.A., Stevenson I.G., Hutchison R.E., Wendon V., Thorpe V.H., Poulson a další.

Tyto studie ukazují, že zpěv je jednou z adaptací zaměřených na přežití druhu. Vznik zpěvu je způsoben jevem, jako je „imprinting“, tj. vtiskování, memorování.

Otisk hraje obrovskou roli v životě všech vysoce organizovaných biologických bytostí, zajišťuje jejich adaptaci na měnící se přírodní podmínky, a tím i přežití a existenci druhu.

Existují dva typy imprintingu: vizuální a akustický (zvukový). Vizuální imprinting pomáhá vtisknout druhové znaky rodičů, což zajišťuje správnou volbu sexuálního partnera v budoucnu.

Příkladem vizuálního otisku je následující experiment. Kanárská vejce byla přenesena na pár čůrků. Čížci úspěšně nakrmili mláďata. Později tito kanárci snáze vytvářeli páry s čížky než s kanárky. Mláďata kanárka, krmená čížky, si je otiskla jako rodiče a později si mezi čížky vybírala sexuální partnery. Období vizuálního otisku je kratší než sluchového otisku a trvá zpravidla od otevření očí mláďat do konce jejich krmení.

Cíl akustického otisku je širší a zaměřený také na přežití druhu.

Jeho podstatou je zvuková identifikace (definice) druhového partnera, zvukové označení jeho hnízdiště za účelem ochrany před potravními konkurenty.

Zvuková identifikace druhového partnera probíhá u kuřat během hnízdního období, kdy si otiskují („pamatují“) hlasy svých rodičů.

Během růstu a opouštění hnízda si mláďata také pamatují zvuky okolního pozadí. Jak pták dospěje a usadí se v hnízdní oblasti, začne si také „pamatovat“ hlasy, které se ozývají v okolí, a zahrnovat je do svého zpěvu, aby všem kolem ukázal, že tato hnízdní oblast je obsazená. To vysvětluje rozdíl ve zpěvu i mezi jedinci stejného druhu. Rozmnožování mláďat v podmínkách různého zvukového pozadí vede k zahrnutí nejen hlasů jejich rodičů, ale i kolen z písní jiných druhů do zpěvu.

Je třeba vzít v úvahu, že se k tomu přidávají individuální rozdíly ve vývoji hlasového aparátu. Právě tyto faktory vysvětlují individuální rozdíly ve zpěvu u ptáků stejného druhu.

K imprintingovému efektu dochází v přesně definovaných časových obdobích. Tato období jsou určena obdobími fungování pohlavních žláz (gonád). Testosteron (sekrece samčích pohlavních žláz) jaksi spouští imprintingový systém. Zkušenosti ukázaly, že zavedení testosteronu v mezihnízdním období vede u kanárků k náchylnosti ke změnám zpěvu, vnímání a začleňování okolních zvuků do jejich zpěvu.

Některé druhy ptáků jsou schopny v průběhu života výrazně měnit svůj zpěv. I toto je další adaptace, která poskytuje další šance na přežití druhu. To je typičtější pro migrující ptáky, kteří každý rok hnízdí na novém místě a jsou nuceni do svého zpěvu zahrnout prvky nového zvukového pozadí. To znamená, že pták, který vyrostl v jedné oblasti a zabral hnízdiště s jiným zvukovým pozadím, do zpěvu zapojuje kolena místních ptáků, aby ho ochránil.

Jiní ptáci mají zpěv, který se mění jen málo. To je charakteristické hlavně pro endemity, tj. ptáky, kteří trvale žijí na jednom místě. Divoký kanárek je endemit. Žije na jednom místě se zvukovým pozadím, které se téměř nemění.

Jeho zpěv se v čase mění relativně málo, tj. geneticky je zpěv divokého kanárka poměrně stabilní.

Ale během období domestikace kanárka člověk otřásl jeho genetickým základem, rozšířil škálu vnímaných zvuků. Cíleným výběrem byla vyšlechtěna zpívající plemena kanárků s různou tonalitou provedení, která si stejně jako divocí jedinci relativně stabilně zachovávají plemenný zpěv. Období stabilního zachování zpěvu u zpívajících plemen, stejně jako u divokých druhů, jsou narušena v momentech hormonálního vzestupu a jsou omezena především na období pelichání a rozmnožování. V této době se samec stává náchylným k napodobování většiny zvuků. To vysvětluje, proč naši kanárci začínají měnit svůj zpěv právě v těchto obdobích.

Uvolňování testosteronu může být také vyvoláno vnějšími okolnostmi. Stresová situace nutí tělo uvolňovat do krve hormony, které zároveň obnovují imprinting po dobu svého působení.

Někteří chovatelé kanárků z Pavlova (podle moskevského chovatele kanárků P. I. Jalygina) využívali stres jako pozitivní faktor při výuce zpěvu. Za tímto účelem byli mladí kanárci umisťováni do látkových pytlů a volně zavěšováni. Stres zvyšoval vnímavost kanárků k učitelově písni.

Stres však může hrát i negativní roli. Nepřipravený kanárek, který neprošel předběžným výcvikem, může při umístění do neznámého prostředí s jinou teplotou, jiným osvětlením nebo zvukovým pozadím zažít silný stres a výrazně změnit zpěv.

Domácí kanárek si samozřejmě během lidského chovu získal mnoho dalších vlastností: vyvinul se jeho hlasový aparát, rozšířil se rozsah vnímaných kolen, změnil se exteriér atd. Člověk cíleným výběrem významně přispěl k rozvoji mnoha vlastností.

Bylo by však mylné se domnívat, že se kanárek i přes svůj dlouhý pobyt v lidském domově ve své biologické podstatě od svého divokého protějšku odlišil.

Během období imprintingu dokáže kanárek „převzít“ do zpěvu nejen kolena a sloky zpěvných ptáků, ale jak ukázala praxe, i lidský hlas. Jeho hlasový aparát, geneticky naladěný na vnímání určitých zvuků odpovídajících danému plemeni, je však nejčastěji nedokáže jasně reprodukovat.

Kanárek vylétá z hnízda s již připraveným zpěvným vzorem. Jak se tento vzor projeví, závisí na mnoha okolnostech.

Jak již bylo zmíněno, kanárka válečkového lze v principu naučit píseň jiného plemene (například timbrada nebo malinoise), ale tyto písně budou prováděny zvláštním způsobem charakteristickým pro válečka, tj. se zakrytým zobákem a v nižších tónech. Taková píseň je pro válečka „nevhodná“, neodpovídá zakotvenému modelu a při dalším vzestupu hormonů (stres, období rozmnožování nebo svlékání) se bude snažit přepnout na píseň charakterističtější (geneticky podmíněnou) pro toto plemeno.

Píseň kanárka je tedy výsledkem vlivu a interakce následujících faktorů:

1. vlastnosti geneticky určeného modelu písně,
2. plemenné charakteristiky hlasového aparátu a
3. vlastnosti zvukového pozadí během období imprintingu.

Pokud se tyto faktory aplikují na plemeno, pak je možné určit směry práce na tvorbě písní.

1. Výběr kanárků s cílem vytvořit specifický geneticky podmíněný zpěvný vzor.
2. Výběr zaměřený na rozvoj a posílení vlastností hlasového aparátu.
3. Vytvoření zvukového pozadí během období imprintingu, odpovídajícího genetickým vlastnostem plemene (písňový model).
4. Výběr specifického exteriéru, který nejlépe odpovídá plnému projevení hlasových schopností kanárka.

Když se všechny tyto složky shodují, tj. když geneticky podmíněný model písně odpovídá vhodně vyvinutému hlasovému aparátu, fyzickému vývoji a odpovídajícímu zvukovému pozadí v období imprintingu, lze získat skutečné, plnohodnotné plemeno.

Rád bych se dotkl ještě jedné otázky. Mnoho chovatelů kanárků se snaží maximalizovat počet kolen v písni. Za tímto účelem se vytvářejí vhodné nahrávky a během doby imprintingu se jim dávají jako podkladová hudba. Zpravidla si kanárek po dlouhé době poslechu všimne („zapamatuje si“) většinu kolen. V každé konkrétní písni však vloží omezený počet kolen. Nejdříve vložil jednu sadu, pak zpíval s jinou sadou. Obvykle je nemožné přimět kanárka, aby v jedné písni zahrál všechna kolena.

Jaký je pro to důvod?

Výzkum ukázal, že zpěv kanárka je časově omezený a netrvá déle než 45 sekund.

Pták si dokáže „zapamatovat“ a reprodukovat píseň, která zní, pouze v tomto časovém rámci. Amatéři tuto skutečnost nejčastěji neberou v úvahu a vytvářejí nahrávky, které jsou mnohem delší. Co se stane v důsledku toho? Totéž, co byste udělali, kdybyste byli požádáni, abyste vyslovili dlouhou frázi za pět sekund. Začali byste vyhazovat nějaká slova. Takže kanárek vyhazuje z písně kolena, třídí je, mění sadu kolen! A my, bez ohledu na jeho schopnosti, si stěžujeme: podívejte, zase jsem z písně vyhodil krásného „jespáka“! Zde je další argument, proč je nežádoucí učit kanáry uměle vytvořenou píseň (prostřednictvím magnetofonu nebo CD).

Jak si můžeme obrazně znázornit proces tvorby písně (a tedy co by mělo být použito k budování výcviku mladých kanárků)? Pojďme trochu odbočit od kanárků.

Představme si rovinu, ve které jsou vytvořeny otvory ve tvaru jamek. Jámky jsou různých velikostí, tvarů a hloubek. Existují jámky kulaté i velké, menší i velmi malé, trojúhelníkové, také velké, menší i malé, obdélníkové, lichoběžníkové, štěrbinové atd. To vše je jako geneticky formované pole mladého kanárka, model jeho zpěvu, jeho geneticky zakořeněných pěveckých schopností, tj. genetické schopnosti kanárka provádět určitá kolena. Každá jáma je vhodná pouze pro určitý zvuk nebo koleno.

Každý zvuk nebo koleno, tur, si lze představit jako nějaký objekt určitého tvaru a velikosti. Pokud tento objekt svým tvarem a velikostí přesně zapadá do určitého otvoru, dostaneme jasnou reprodukci kolena a kanárek ho do své písně zahrne na dlouhou a pevnou dobu.

Pokud v rovině není otvor pro velikost a tvar objektu (zvuk, koleno, prohlídka), nedostane se do písně. Kanár s danými genetickými schopnostmi jej nebude schopen vnímat a následně reprodukovat.

Zvuky, prohlídky a kolena, které se odchylují od velikosti a tvaru otvorů, ale nějakým způsobem se do nich vejdou, mohou být do písně zahrnuty, ale s určitými zkresleními.

Podívejme se na dva případy. V prvním případě, znajíc tvar všech otvorů (model písně), jsme předem pečlivě vybrali zvukové objekty pro každý z nich (cvičnou píseň nebo otce-učitele) a ve správném období (období otiskování) jsme pečlivě a podle tvaru a velikosti všechny otvory vyplnili. S odpovídajícím rozvojem hlasového aparátu a fyzickým vývojem výsledkem je čistá píseň bez zkreslení.

V jiném případě nevíme nic o vlastnostech děr a přesto vybereme sortiment zvukových objektů, abychom pole vyplnili. Jsme si jisti, že se objekty a díry budou shodovat? Samozřejmě že ne. Některé objekty se však budou shodovat určitě, některé ne a někde se objekty vejdou, ale s obtížemi.

Výsledkem je, že v obou případech bude mít kanárek píseň. Předpokládejme dokonce tak neuvěřitelný případ, že písně budou stejné kvality. V prvním případě je píseň geneticky stejná, ve druhém – ne. V prvním případě je píseň vytvořena na základě vrozených schopností jedince. Ve druhém náhodou.

Co se stane, když s těmito rovinami zatřesete (období dalšího otisku)? V prvním případě se toho moc nezmění: všechny objekty budou pevně ležet ve svých otvorech, tj. skladba si zachová všechny své vlastnosti. Ve druhém případě z otvorů něco vypadne a skladba se radikálně změní a ztratí své vlastnosti. Tam, kde byly objekty jednoduše nality, se většina otvorů uvolní a opět se libovolně vyplní.

Jakého kanárka potřebujeme? Takového, jehož zpěv odpovídá jeho genetickému potenciálu a vydrží dlouho, oslavuje svého tvůrce? Nebo takového, jehož zpěv hraje pouze během soutěže a každou chvíli zmizí a zanechá po sobě jen vzpomínku?

Pole má omezenou velikost a omezený počet otvorů. To znamená, že kanárek dokáže vnímat a reprodukovat omezený počet zvuků a kolen.

Bez ohledu na to, kolik předmětů na hřišti rozsypeme, počet dírek zůstane konstantní a píseň se bude skládat z omezeného počtu kolen. Je možné, že umělý výběr může počet dírek zvýšit, tj. zvýšit schopnost kanárka vnímat větší počet kolen. Zde však vyvstává otázka účelnosti. Dává to smysl vzhledem k časovému limitu, který příroda pro píseň kanárka vyhradila (přibližně 40-45 sekund)? Co je lepší: krásně, zřetelně a s obměnami provést 5-6 kolen, nebo zpívat 10-15 kolen v jazykolamu a s největší pravděpodobností nezřetelně. Tato otázka plyne z otázky vztahu mezi kvalitou a kvantitou.