Madagaskarský šváb – chov a chov doma

Než začnu, rád bych hned upozornil, že tato kniha si v žádném případě nenárokuje na vědecký výzkum. Je založena výhradně na mých vlastních blízkých zkušenostech s komunikací s poměrně exotickými mazlíčky ze světa hmyzu, kteří se v poslední době stávají mezi amatéry stále populárnějšími.

Jakožto šťastný spolumajitel více než tuctu jedinců po dobu čtyř let si myslím, že mám co říct každému, kdo si chce koupit madagaskarské syčící šváby (Gromphadorhina portentosa) – o jejich vlastnostech, zvycích, podmínkách chovu a dalších detailech soužití s nimi. Proč spolumajitel? – Možná, o všem po pořádku. Tak pojďme na to.

Kapitola 1. Úvod

Moje vášeň pro svět zoologie pochází z raného dětství. Možná, a dokonce s největší pravděpodobností, je to něco na genetické úrovni. Moje matka, vzděláním bioložka, podporovala můj zájem o všechna Boží stvoření, od drobných mšic až po koně. Jako pětileté dítě jsem dokázal hodiny sedět nad mraveništěm, což mi někdy vysloužilo posměch a urážlivou kritiku od těch, kteří mou vášeň nesdíleli. Ale upřímně řečeno, o to mi moc nešlo. Nejlepší četbou v té době byly rezavé stránky mikrobiologie s černobílými ilustracemi a vzácné vědecké publikace o dinosaurech. A když moje matka přinesla z práce domů vyřazený mikroskop. – To byla hostina pro duši!

„Ano, to jsou určitě geny,“ pomyslela jsem si už dospělá, když moje nejmladší požadovala jako dárek k čtvrtým narozeninám madagaskarské šváby. Navíc tento požadavek byl velmi kategorický, kterému nebylo tak snadné odolat.

A co by v tomto požadavku mohlo vyvolat odpor? – Švábi – a švábi – proč ne? Zde je však nutné provést drobné upřesnění. Samozřejmě jsem vždycky měl rád zvířata a mezi nimi hmyz okupoval zdaleka ne poslední místo, ale, jak to mírně říct, ne všechna. Ne všechna pro mě byla stejně přitažlivá. Například moje instinktivní, doslova atavistická averze k pavoukům neměla žádný racionální základ. Navíc pohled na mrtvou, jakousi gumovou pavoučí zdechlinu mnou otřásl ještě víc než při pohledu na živého pavouka pobíhajícího po svých věcech. A madagaskarští švábi. No, na nějaké výstavě s hmyzem jsem se jen snažil rychle projít kolem, aniž bych se na nepříjemný exponát zvlášť podíval.

A teď jsem se ocitla tváří v tvář těžké volbě: koneckonců, byly to moje narozeniny a navíc dítěti naprosto nevysvětlitelná vášnivá přitažlivost k hmyzu. Právě o nich s radostí zvolala: „Jak roztomilé, jak krásné!“ O broucích a švábech, a ne o našich chlupatých menších bratrech! Několik dní v kuse jsem si vzpomínala na sebe jako dítě, jak trávím půl dne se svými milovanými mravenci, a rozhodla jsem se, že si nějak poradím i se šváby. Koneckonců s nimi vlastně nemusím komunikovat. Dítě má otce, tak ať se s těmito monstry vypořádají společně.

A tady stojím, sedím za volantem zaparkovaného auta a čekám, až tihle dva přivezou TYTO čtyři. Přicházejí a v rukou mé šťastné dcery drží plastovou krabici. „Dvě holčičky a dva kluci,“ hrdě oznamuje. Ne, ne, ne! Nepřibližujte se ke mně. A ani mi to neukazujte! Všechno je v pořádku, máte se skvěle. Všichni jsou šťastní a já taky. Pojďme domů.

Doma se trochu zdrželo stěhování nových obyvatel do jejich bytů. Manžel někam zmizel a já musela sama otevřít pevně přiléhající víko krabice. Prostě se mému úsilí nepoddalo. Ještě kousek. a víko se najednou odrazilo a setrvačností rozptýlilo všechny čtyři šváby po místnosti! Hrozný, hrozný okamžik!

Švábi na tom byli pravděpodobně mnohem hůř než já. Samozřejmě byli ve velkém stresu. Jak se na sebeúctivé šváby v takové situaci sluší, začali se obrovskou rychlostí rozprchávat na všechny strany. A mně nezbývalo nic jiného, než je pronásledovat. Překonal jsem znechucení a strach, chytil se jejich obrovských pichlavých těl a křičel něco nesrozumitelného. A ano, ZASYČALI! Předvedl jsem skutečný výkon, jinak by se zvířata prostě odplazila a schovala se po bytě, a to jsem nemohl dopustit – jedině přes svou mrtvolu!

A pak se ukázalo, že byli chyceni jen tři uprchlíci. Kde je ten čtvrtý?! Běda! Schoval se v nějaké škvíre a bude tam žít navždy a v noci bude vylézat ven, šustí tlapkami a hledat potravu. A co by bylo ještě horší, kdyby na něj někdo šlápl ve tmě cestou na záchod, třeba. Proboha! Můj manžel mě zabije!

Teď je ten správný čas, abych vám řekl o jednom klíčovém rysu chování těchto roztomilých tvorů (který může být důležitý pro člověka, který se ocitne v podobné situaci). V případě nebezpečí švábi buď rychle utíkají, nebo se schovávají na nejbližším vhodném místě a zpravidla preferují druhou možnost. Proto je moudřejší nejprve prohlédnout všechny předměty nacházející se v blízkosti místa, kde jste švába naposledy viděli. Zatímco já jsem s kňučením a rváním pramenů vlasů prohledával místnost a hledal čtvrtého, tento vetřelec se schoval pod sedákem stoličky. Ztuhl tam úplně nehybně, přitisknutý k povrchu a předstírající, že je list, a já ho objevil jen čistou náhodou.

Co k tomu říct! Moje radost neznala mezí a, zaslouženě hrdý na sebe, jsem vrátil uprchlíka zbytku společnosti.

Volný fragment skončil.

Velký syčící šváb, mimozemšťan z ostrova Madagaskar, se dá jen stěží nazvat průměrným domácím mazlíčkem – žádná srst, žádná vazba na majitele. Díky své nenáročné povaze a vtipným zvykům se však stal oblíbencem mnoha milovníků exotiky. Majitelé terárií chovají madagaskarské šváby jako potravu pro své mazlíčky.

Madagaskarský šváb doma

Velké (až 10 cm) hnědoobrněné syčící šváby nenechají nikoho lhostejným – i ti, kteří nemají hmyz moc rádi, se zájmem sledují organizaci své komunity. Chov madagaskarských švábů doma má své vlastní charakteristiky:

1. Syčící šváb dostal své jméno díky své schopnosti vydávat hlasitý syčivý zvuk během bojů se svými příbuznými a pářícími se hrami. Co se týče hlasitosti, tento zvuk je srovnatelný s vroucí konvicí.
2. Při chovu pro potravu budete muset získat 20-30 dospělých jedinců. Postupem času populace nevyhnutelně začne degenerovat a pro její obnovu budete muset pravidelně vstřikovat „čerstvou krev“ nákupem několika mladých ostnatých ryb.
3. Samice jsou viviparní a mohou najednou vyprodukovat až 40 larev, které dosáhnou dospělosti za pouhých 9 měsíců a budou k nerozeznání od svých dospělých příbuzných.
4. Podmínky v insektáriu by se měly blížit tropickým: vysoká vlhkost (minimálně 65 %) a teplota +30 °C. Při +20 °C se životně důležité procesy vousatých mazlíčků výrazně zpomalují a přestávají se rozmnožovat.
5. Šváby můžete krmit jednou za 3-4 dny, ale potřebují volný přístup k vodě.

Co jedí madagaskarští švábi?

Pokud jde o krmení, madagaskarský šváb není vybíravý, ochotně přijímá živočišnou i rostlinnou potravu, ale je důležité sledovat rovnováhu živin. Strava musí nutně obsahovat produkty obsahující vápník, jinak si švábi začnou navzájem hlodat ulity. Jídlo by mělo být čerstvé a bez přidání koření. Přibližný seznam toho, čím krmit madagaskarské šváby doma:

• suché krmivo (pro psy nebo kočky);
• zelenina;
• plody;
• greeny;
• vaječná skořápka;
• ryby;
• maso;
• mléčné výrobky;
• strouhané krekry;
• rak.

Terárium pro madagaskarské šváby

Velikost insektária je určena počtem jedinců, kteří se v něm plánují chovat: pro normální život jednoho dospělého jedince je potřeba asi 1 metr obytné plochy. Nádoba na madagaskarské šváby by měla mít průhledné stěny (nejlépe z plexiskla) a bezpečně uzavíratelné víko, jinak bude nutné domácí mazlíčky shromažďovat po celém bytě. Pro jistotu si můžete vyrobit další víko z moskytiéry a horní část stěn nádoby namazat vazelínou nebo mastným krémem.

Dno nádoby by mělo mít podestýlku (piliny, písek, hlína, papír, látka) a několik přístřešků. Je vhodné použít prázdné misky na vejce, ve kterých se madagaskarští švábi mohou schovávat. Podestýlku bude nutné měnit každých jeden až jeden a půl měsíce (v závislosti na počtu obyvatel). Aby se švábi neutopili v miskách s vodou, vyrobí se napajedlo z chuchvalce vaty nebo kousku houby, které se denně navlhčují vodou.

Madagaskarští švábi – rozmnožování

Chov madagaskarských švábů nevyžaduje od majitele žádnou námahu – k zahájení procesu potřebujete pár jedinců různého pohlaví. Vizuálně můžete samici od samce rozlišit podle velikosti těla (do 10 cm u samic a ne více než 8 cm u samců) a přítomnosti malých rohů po stranách těla (pouze u samců). Oplodněná vajíčka jsou slepena ve speciální nádobce (oothece), která je většinu času skryta pod matčinou skořápkou. Samice pravidelně vynáší ootheku na čerstvý vzduch, aby se vyvětrala.

Březost trvá 2 až 3 měsíce (doba se liší v závislosti na teplotě v nádobě), po které se narodí asi 40 mláďat (o délce několika milimetrů) se světlou, téměř průhlednou barvou. Po několika dnech švábi ztmavnou a po 9 měsících dosáhnou dospělosti, během které procházejí několika změnami krunýře (línání).

Jak dlouho žijí madagaskarští švábi?

Životnost madagaskarských švábů v přírodě zřídka přesahuje 2 roky. Jak dlouho madagaskarští švábi žijí doma, je do značné míry určena vyvážeností jejich stravy a schopností vytvořit pro ně vhodné podmínky. Pokud se vše dělá správně, životnost domácích mazlíčků se zvyšuje jeden a půl až dva a půlkrát, což činí 3 až 5 let.

Názvy madagaskarských švábů

Mnoha lidem se může zdát myšlenka pojmenovávání hmyzu zvláštní. Velký madagaskarský šváb má však tak výraznou osobnost, že je prostě nemožné ho nechat beze jména. Několik světových zoologických zahrad dokonce uspořádalo kampaň, v níž návštěvníkům nabízelo, aby pojmenovali madagaskarské šváby chované ve svých domovech po svých oblíbencích. Ti, kteří nejsou nakloněni tak radikálním krokům, mohou svého mazlíčka pojmenovat libovolným striktním jménem, například Havard, Robert, Edward pro samce a Edna, Margo, Tara pro samice.

Pavouk tarantule je druh členovce, který lze nalézt ve volné přírodě nebo jako domácího mazlíčka mezi exotickými milenci. Pro vytvoření vhodných podmínek pro život je důležité znát pravidla údržby a péče.

Pavouk tarantule je druh členovců, ke kterým si lidé vytvořili jiný vztah. Někteří se při pomyšlení na ně chvějí, jiní sní o tom, že budou mít doma „chlupatá miminka“. Pojďme je lépe poznat.

Velbloudí pavouk je znám pod jmény salpuga, phalanx, bihorka a vyskytuje se po celé zeměkouli kromě severního a jižního pólu a Austrálie. Je o nich známo mnoho zajímavých faktů. Pro udržení doma musíte dodržovat řadu pravidel.

Čolek chocholatý patří do řádu ocasatých obojživelníků, kteří se živí drobným hmyzem, larvami a měkkýši. Stále častěji si ho lidé vybírají jako exotického mazlíčka, u kterého je potřeba počítat s řadou požadavků.