Lánek o NARCISMU na webových stránkách kliniky Preobrazhenskaya
V chování se projevuje sebevědomím, dobrou emoční sebekontrolou, schopností nacházet intuitivní řešení, jednat spontánně, samostatně, nést zodpovědnost, odolávat tlaku společnosti, veřejného mínění, nelaskavému hodnocení a manipulativnímu chování, zaměřením na vlastní hodnotový systém, pocitem vlastní síly a kompetence, realistickým sebevnímáním a uvědoměním si vlastních možností; tolerancí k vlastním slabostem a nedostatkům druhých; rozmanitostí zájmů a motivací, plnokrevným fyzickým životem; schopností navazovat rozmanité mezilidské kontakty a udržovat vřelé, důvěryhodné vztahy, při zachování vlastních cílů a preferencí; schopností milovat a být milován, při zachování vnitřní integrity, nezávislosti a autonomie; bezbolestným prožíváním dočasné osamělosti, bez prožívání pocitů melancholie nebo nudy;
Osoba s konstruktivním narcismem se vyznačuje dostatečně vysokým sebevědomím, sebeúctou, vysokou soběstačností, zdravou ambicí, otevřeností, schopností užívat si plnosti života v jeho různých projevech a pociťovat radost z rostoucích příležitostí k seberealizaci; schopností upřímně odpouštět chyby a selhání sobě i druhým, učit se z nich potřebným lekcím a prohlubovat si životní zkušenosti; emocionální a duchovní zralostí.
2. Destruktivní narcismus
Destruktivní narcismus je patologické zkreslení konstruktivního narcismu. Zkreslení nebo narušení schopnosti jedince realisticky vnímat, cítit a hodnotit sebe sama; nestabilita postoje k sobě samému, projevující se kolísáním představ o vlastním přeceňování a podceňování (jsem buď dobrý, nebo jen špatný) s neschopností stabilizovat „zlatý střed“ ve vztahu k sobě samému. Neschopnost objektivizovat postoj druhých k sobě samému.
Příčinou destruktivní patologie „já“ je negativní zkušenost raných vztahů rodič-dítě, „utkaná“ z křivd, strachů, odmítnutí, zklamání, zákazů, předsudků a zaujatosti. Důsledkem je pocit odmítnutí a nespravedlnosti způsobený nekonzistentním, rozporuplným, něhy a péče postrádajícím přístupem matky (primární skupiny), která není schopna dítěti poskytnout dostatečnou ochranu a vybudovat pro něj správné hranice svého „já“. V tomto ohledu si dítě vyvíjí zkreslené nebo rozporuplné vnímání reality, které ho odsuzuje k neustálé závislosti na „narcistické“ podpoře („narcistické výživě“) zvenčí.
V chování se destruktivní narcismus projevuje nenasytnou touhou být středem pozornosti a dostávat od ostatních potvrzení své důležitosti, v kombinaci s netolerancí kritiky a vyhýbáním se situacím skutečného vnějšího hodnocení vlastní osobnosti; podezřívavostí, kombinací fasádní (prokázané) bezchybnosti s nadměrnou náročností a netolerancí k nedostatkům a slabostem druhých; nedostatkem spontánnosti, nadměrnou opatrností, zdrženlivostí, výraznou nekonzistentností, nestabilitou, neschopností otevřeně komunikovat a mít blízké, důvěryhodné vztahy; výrazným sklonem k manipulaci s ostatními.
Destruktivně-narcistická osobnost se vyznačuje nedostatečně protichůdným hodnocením sebe sama, svých činů, schopností a možností, nízkou tolerancí ke stresu; zkresleným vnímáním druhých, extrémní citlivostí, nadměrnou opatrností, izolací, tendencí neustále kontrolovat svůj vlastní projev a obtížemi v komunikaci, pocitem neoddělitelnosti a nepochopitelnosti ze strany ostatních, vysokou potřebou veřejného uznání.
3. Deficitní narcismus
Deficitní narcismus je rudimentární (nedostatečně rozvinutý) stav konstruktivního narcismu, jako neschopnost cítit soběstačnost a autonomii, utvářet si celostní představu o své osobnosti, realisticky se hodnotit, stejně jako přikládat důležitost svým touhám, cílům, motivům a činům, hájit své vlastní zájmy a mít nezávislé názory, stanoviska a úhly pohledu.
Příčinou deficitního narcismu je chladná, lhostejná a bezcitná atmosféra raných vztahů rodič-dítě s navenek formálně bezchybnou, na společenské normy orientovanou, fyzickou péčí matky o dítě, ale s nedostatečným projevem mateřské lásky, něhy a náležité lidské péče. Taková situace brání dítěti ve formování vlastních hranic „já“, odděluje se od symbiózy s matkou, formuje primární já-identitu a v budoucnu téměř fatálně předurčuje hluboký „narcistický hlad“ (nevědomou potřebu vztahu symbiotického splynutí), jehož uspokojení zaujímá ústřední místo v životě člověka (strach z osamělosti, závislé vztahy).
V chování se deficitní narcismus projevuje výraznou závislostí na druhých, pasivitou, poddajností, obtížemi s identifikací vlastních motivů a tužeb, názorů a principů; neschopností navázat a udržovat „plnohodnotné“ mezilidské kontakty a vztahy bez kompromisů ve vlastních zájmech, potřebách a životních plánech; chudobou emočních zážitků, převahou obecného pozadí bezradosti, prázdnoty, zapomnění a nudy; intolerancí osamělosti.
Deficitně-narcistická osobnost se vyznačuje nízkým sebevědomím, pocitem bezvýznamnosti, nedostatkem sebevědomí, nedostatkem sebevědomí, nedostatkem schopností, síly a kompetencí, nedostatkem samostatnosti, pesimismem, nadměrnou identifikací s normami a hodnotami. Nesobeckost, neschopnost formovat a udržovat si vlastní cíle a preference, neschopnost navazovat skutečné lidské kontakty, konstruktivně interagovat se životem s neschopností dostatečně pociťovat jeho plnost, úzkým a specifickým okruhem zájmů, pocitem méněcennosti a nepotřebnosti, neustálou potřebou narcistické „výživy“ (podpora, pomoc, přítomnost v blízkosti atd.) se spokojeností pouze s rolí pasivního příjemce (příjemce).
Konstruktivní narcismus je variantou normy, vede k adaptaci osobnosti, odhaluje její zdroje a schopnosti, pomáhá růst, dosahovat cílů, řešit problémy samostatně. Poslední dvě varianty vždy vedou k maladaptaci osobnosti, přinášejí utrpení ve formě vnějších i vnitřních konfliktů osobnosti, problémů ve sféře jakýchkoli významných vztahů (v rodině, v práci, s přáteli, rodiči) a má také základ ve vzniku neuróz, depresí, sexuálních a psychosomatických poruch.
