Laboratorní testy ukazují, že běžné spreje proti švábům jsou k ničemu.

Insekticidní spreje a aerosoly, které se obvykle používají k boji proti švábům v domácnostech, jsou ve většině případů neúčinné a téměř zcela zbytečné. K tomuto neuspokojivému závěru dospěli američtí vědci po laboratorních testech, v nichž testovali přípravky na bázi pyrethroidů, jedné z nejběžnějších skupin insekticidů.

Němečtí švábi (Blattella germanica) jsou nejběžnějším druhem švába, který se vyskytuje v domech a bytech / © Mike Keeling, flickr.com

Červení švábi (blattella germanica), nebo, jak se jim také říká, „Prusaci“, jsou známí každému. Jedná se o nejběžnější typ švába, který se vyskytuje v domech a bytech. Poté, co si lidé všimnou takových nezvaných hostů, kteří nejen vypadají nepříjemně, ale také představují zdravotní hrozbu kvůli uvolňovaným alergenům a přenášeným patogenům, se jich často snaží zbavit pomocí insekticidů ve formě sprejů nebo aerosolů se zbytkovým účinkem.

Takové přípravky se stříkají na místa, kde se objevují švábi, aby toxin, který obsahují, ovlivnil škůdce, když se pohybují po ošetřených površích. Tyto insekticidy patří zpravidla do skupiny pyrethroidů – jedů střevního a kontaktního účinku. Přestože jsou široce používány a považovány za účinné proti mnoha škůdcům, vědci vědí o vysoké rezistenci červených švábů vůči přípravkům na jejich bázi.

Existuje však jen málo nezávislých empirických testů takových prostředků, které by umožnily posoudit jejich účinnost. Skupina vědců z University of Kentucky a Auburn University (USA) se ujala úkolu toto opomenutí napravit. Článek o jejich výzkumu byl publikován v… Journal of Economic Entomology.

Biologové zjistili, jak se švábi šíří po celém světě

Skupina entomologů se rozhodla objasnit, odkud pocházejí předkové moderních rudých švábů a jak se usadili v lidských obydlích na téměř všech kontinentech. Za tímto účelem vědci sekvenovali D.

Experimenty zahrnovaly šváby červeně rezistentní vůči pyrethroidům a šváby bez nich. První z nich byli odebráni ze skutečných míst zamoření, kde si podle předchozích studií hmyz vyvinul rezistenci vůči insekticidům tohoto typu.

V testech pyrethroidní spreje a aerosoly zabily méně než 20 procent německých švábů, kteří se nacházeli v ošetřených oblastech po dobu 30 minut. Navíc i když byli švábi omezeni a měli delší kontakt s postříkanými povrchy, trvalo osm až 24 hodin, než hmyz uhynul. V některých případech to trvalo až pět dní.

Většina recenzovaných přípravků byla účinná pouze při přímé aplikaci na škůdce. Vzhledem k tomu, že je nemožné najít a ošetřit každého švába v domě přímo, nemá prakticky smysl je používat.

Vědci vysvětlili, že kvůli častému používání přípravků na bázi pyrethroidů je vysoká pravděpodobnost, že si „prusi“, kteří se v domě objeví, vyvinou vůči nim rezistenci.

Mutantní švábi sice přestali milovat sladkosti, ale čelí problémům ve svém sexuálním životě.

Lidstvo po celá desetiletí hubí šváby pomocí své lásky ke sladkostem. V důsledku toho si tento hmyz nedávno vyvinul mutaci, která ho činí lhostejným ke glukóze. A to je nečekané.

„Pokud je nám známo, v terénu po celá desetiletí nebyly zdokumentovány žádné případy populací německých švábů citlivých na pyrethroidy,“ uvedla hlavní autorka studie Jonalyn Gordonová (Johnalyn Gordonová).

Studie také zjistila, že nízká účinnost sprejů souvisela s typem povrchu, na který byly aplikovány. Po testování produktů na natřených sádrokartonových deskách, keramických dlaždicích a nerezové oceli vědci zjistili, že na sádrokartonu fungují výrazně hůře. Na těchto površích měly produkty malý účinek i na hmyz bez rezistence vůči pyrethroidům.

Gordon označil za slibnější prostředek boje proti švábům gelové nebo tekuté návnady, které lákají škůdce ke zdroji potravy s pomalu působícím insekticidem. V ideálním případě specialista doporučil využít služeb profesionálních deratizačních služeb, které používají komplexní metody hubení škůdců.

Našli jste překlep? Vyberte fragment a stiskněte Ctrl + Enter.

Autor se zabývá tématy z oblasti psychologie a humanitních věd. Píše o lidském chování, sociálních procesech, jazyce, kultuře a myšlení.

Evropané si poprvé všimli rudých švábů – drzých a ošklivých – během sedmileté války (1756-1763). Rusko se tehdy spolu se svými spojenci – Rakouskem, Francií, Španělskem, Saskem a Švédskem – postavilo proti Prusku, které podporovala Velká Británie a Portugalsko. Hmyz, který se množil ve skladech armádních potravin, jsme nazývali „Prusy“ v domnění, že pochází z Pruska, zatímco v Prusku naopak obviňovali Rusko z invaze a šváby podle toho nazývali „Rusaky“.

V roce 1767, když švédský biolog Carl Linné viděl, že se „Prusové“ a „Rusáci“ neliší – tedy že se jedná o stejný druh – pojmenoval ho Blatta germanica. Blatta v latině znamená „vyhýbající se světlu“ a slovo germanica na to vůbec nenaráží, protože švábi jsou Němci. Jednoduše to naznačuje, že vědec odchytil exempláře pro svůj výzkum v Německu. Později se červení švábi začali nazývat kratší – Blattella, aby se nezaměňovaly drobné rozdíly mezi blízce příbuznými druhy.

Klasifikace však neobjasnila, odkud švábi pocházejí – jejich původ zůstává záhadou. Stejně jako detaily evoluce, která vedla k tomu, že se ti samí Blattella nyní ve volné přírodě nevyskytují – všichni jsou „domestikovaní“.

Vědci z velkého mezinárodního týmu z Austrálie a Velké Británie (13 lidí) takříkajíc „odhalili“ šváby. Studiem DNA hmyzu odchyceného v 17 zemích zjistili jejich původní místo původu. Informoval o tom vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Cituje ho populární publikace Conversation.

Ukázalo se, že „Prusové-Rusové“ nebo vědecky Blattellaové jsou ve skutečnosti Indové, kteří se rozšířili po celém světě z polí kolem Bengálského zálivu. Jejich naprosto identičtí nebo téměř nerozeznatelní „předkové“ dodnes žijí v Indii. Ale ne na polích, nýbrž ve svých domovech.

První „osadníci“ dorazili na Západ asi před 1200 lety a s největší pravděpodobností se připojili k obchodníkům a vojskům tehdy expandujících islámských chalífátů Umajjádů a Abbásovců.

Druhá vlna „imigrantů“ se přesunula směrem k Indonésii asi před 400 lety a využívala trasy evropských obchodních společností – Britské Východoindické společnosti nebo Nizozemské Východoindické společnosti. Několik takových společností obchodovalo v jihovýchodní Asii od počátku 17. století.

Asi před 300 lety (270) se Blattella usadila v Evropě. Což je v souladu s pozorováními během sedmileté války. A z Evropy se „indičtí švábi“ rozšířili po celém světě. Globální expanze začala asi před 120 lety. Vědci se domnívají, že k tomu přispěl globální obchod. Nalezli totiž blízce příbuzné populace švábů v zemích s dobrými kulturními vazbami, a ne v těch, které spolu jednoduše sousedily.

„Imigranti“ mohou za pomoc při přesídlování vděčit technologickému pokroku: parníky, motorové lodě, vlaky a letadla nahradily plachetnice a kibitky, čímž se zkrátila doba cestování a tím se výrazně zvýšila šance švábů dostat se na nová místa živí. A vodovodní potrubí, shozy odpadků a vytápění interiérů poskytovaly nově příchozím pohodlné bydlení a další prosperitu.

Samičky švábů porodí 60–80 mláďat.

Opatření proti „nelegální imigraci“: s pantoflem a vejci

Jaro je obdobím prvního sezónního vrcholu reprodukce švábů. Druhý vrchol je v polovině léta. V Rusku počet švábů nejprve prudce stoupá v květnu, poté koncem července a začátkem srpna – především v bytových domech.

Někdy se švábi dostanou do domu, který byl zpočátku čistý. Já jsem si nechal přivézt šváby s nábytkem, v krabicích.

„Nejhorší na tom je, když si samičku vezmete. Naklade vajíčka, z nichž se vylíhnou nymfy – larvy, které se asi za měsíc a půl, po několika svlékání, promění v dospělý nenasytný hmyz – ty samé Blattella, kterým jsme stále zvyklí říkat „pruské“. I když je to vzhledem k nedávným studiím nevědecké.

Speciální firmy vyzbrojené různými toxickými látkami vedou proti švábům nesmiřitelný boj. Ale můžete „bojovat“ sami a bez chemikálií. Zde jsou tipy od zaměstnanců laboratoře pro problémy dezinsekce Dezinfekčního ústavu Rospotrebnadzor.

Účinná opatření: pravidelně uklízejte kuchyň a ujistěte se, že se tam švábi nedostanou – co se týče potravy. Neměli by se krmit z pracovní desky, z podlahy ani z odpadkového koše.

V bytech se vyplatí zablokovat větrací otvory. Švábi jimi obvykle „migrují“ od sousedů během chladného počasí. V létě mohou pobíhat z bytu do bytu a podél vnějších zdí domů.

Dříve se otvory zakrývaly nylonovými punčochami, ale teď jsou v prodeji velmi úhledné síťované.

Švábi nemohou žít bez vody. Proto nemůžete nechávat nedopitý čaj ani kompot v šálcích nebo podšálcích, ani nechat protékat kohoutky. Bylo by dobré ucpat odtokové otvory v dřezech, pokud je nebudete nějakou dobu potřebovat.

Někteří veteráni „bojových akcí“ věří, že pantofle může být velmi účinnou zbraní. Tvrdí, že za dva nebo tři týdny dokáže zabít téměř všechny „mimozemšťany“. Nebo ty, kteří se znovu rozmnožili. Údajně proto, že švábi se množí pomaleji, než je lze fyzicky zničit.

Je lepší lovit v noci s pantoflem. Koneckonců, Blattella (světlu se vyhýbající) se vyvinula k nočnímu životnímu stylu.

Musíte se tiše vplížit do kuchyně – oblíbeného místa švábů, rychle rozsvítit světlo a zaměřit se konkrétně na ty jedince, kteří vylezli ze štěrbin. Zároveň můžete odhadnout počet švábů, kteří se usadili ve vašem domě. Bylo ověřeno – včetně laboratorních pracovníků: na každého zjištěného švába připadá přibližně 700, kteří se stále někde schovávají.

Mezi lidovými chemickými prostředky, které jsou k lidem šetrné, jsou za velmi účinné považovány „nádoby“ na bázi kyseliny borité.

Kyselina boritá je anorganická látka bez vlastní vůně a chuti, která není pro lidi nebezpečná. Švábi si na ni zpravidla nevytvoří rezistenci, zatímco na jiné „chemikálie“ si rychle zvyknou. Hlavní je šváby kyselinou boritou „nakrmit“. Pokud se vám to podaří, ti, kteří ji ochutnají, zemřou na dehydrataci.

První recept je kyselina boritá s vejcem. Takzvané kuličky. Jsou „válcovány“ z vařeného žloutku smíchaného s kyselým práškem – na jeden rozmačkaný žloutek se vezme 20 gramů prášku a pro vůni a chuť se přidá trochu vanilinu. Kuličky se rozloží a nechají se asi týden, aby je všichni švábi v okolí vyzkoušeli v domnění, že jedí pouze žloutek.

Druhým receptem je roztok kyseliny borité ve vodě. 50 gramů prášku se rozpustí v půl sklenici čisté vody a přidá se lžíce medu – opět pro chuť. “Koktejl” se nalije do talířků a ty se přes noc umístí na místa, kde švábi pijí – do kuchyňského dřezu, do umyvadla v koupelně, do vany a dokonce i na toaletu, s předem zavřeným víkem. Ráno lze talířky přemístit na místa, která nejsou pro samotné lidi tak nutná.

Cílem „speciální operace“, která musí trvat přibližně 10 dní, je uzavřít všechny dostupné zdroje vody a ponechat vodu pouze v talířcích.

Cirkusový trik předváděný švábem.

A V TÉTO ČASE

Cirkus a jedině

Jak švábi skáčou z jednoho povrchu na druhý – kolmo? Nebo dokonce z horní roviny prkna na spodní? A tak jakoby mizí z dohledu, stávají se neviditelnými pro své pronásledovatele – například pro člověka s pantoflem v ruce.

Vědci z pěti oddělení Kalifornské univerzity v Berkeley – biofyziky, bioinženýrství, komplexní biologie, informatiky a mechaniky – hledali odpovědi na tyto otázky. Poté, co vědci provedli četné závody švábů a natočili je vysokorychlostní kamerou, zjistili, co se děje. O tom informoval časopis PLoS One.

Ukázalo se, že švábi mají dovednosti cirkusových vzdušných gymnastů. A okamžitě se pohybují z vrcholu prkna nebo větve pomocí salta. Při provádění salta se švábi drží okraje prkna zadními nohami. Tělo, které se stává jakýmsi kyvadlem, se setrvačností převrací na opačnou stranu prkna, které se šváb chytá předními nohami.

Zrychlení, které hmyz zažívá při provádění salt, je přibližně 4 G. Jedná se o stejné zrychlení, jaké zažívají piloti stíhaček.

Tento trik, podle ohromených vědců, umožňuje hmyzu nezpomalovat během tak složitého manévru.

V TÉMU

Vítězství bude naše!

Jen najednou zpoza keře,

Kvůli modrému lesu

Ze vzdálených polí

Vzal a kloval švába

– Takže žádný obr neexistuje.

Obr to pochopil správně,

A knír z něj zůstal.

(„Šváb“ od K. Čukovského)