Lifehacks

Klasifikace stavebních materiálů podle požární bezpečnosti | ABC Stroy-Zashchita

Chcete-li určit požární bezpečnost stavebních materiálů, věnujte pozornost následujícím charakteristikám:

  • hořlavost;
  • schopnost vytvářet kouř;
  • hořlavost;
  • toxicita uvolněných produktů spalování;
  • schopnost šířit oheň po povrchu.

Podle stupně hořlavosti se materiály dělí na hořlavé a nehořlavé. Mezi nehořlavé patří takové, u kterých nárůst teploty nepřesáhne 50 o C a ztráta hmoty se nesníží o méně než 50 %. Navíc doba stabilního spalování není delší než 10 sekund.

Pokud stavební materiál nesplňuje všechny nebo jednu z výše uvedených vlastností, je klasifikován jako hořlavý. Ty se zase skládají ze skupin, jako jsou:

  1. málo hořlavý;
  2. středně hořlavý;
  3. normálně hořlavý;
  4. vysoce hořlavý.

Mezi málo hořlavé materiály patří takové, jejichž teplota spalin nepřesahuje 135 o C, a stupeň poškození nepřesahuje 65 %. Materiály navíc nehoří samy o sobě.

Teplota spalin ve středně hořlavých materiálech nepřesahuje 235 o C. Navíc míra poškození hmotností není větší než 50 %. U takových materiálů teplota spalování pod vlivem otevřeného plamene nepřesáhne půl minuty.

U běžně hořlavých materiálů dosahuje teplota spalin 450 o C a doba samovznícení může být 300 sekund. Stupeň poškození hmotností použitého materiálu dosahuje 50% a délky – až 85%.

Mezi vysoce hořlavé materiály patří materiály, jejichž teplota spalin přesahuje 450 o C a doba samostatného spalování je delší než 300 sekund. Stupeň poškození podle hmotnosti použitého materiálu je více než 50% a podle délky – více než 85%.

Materiály patřící do prvních tří skupin hořlavosti nemohou tvořit hořící kapky taveniny.

Klasifikace stavebních materiálů podle stupně hořlavosti

Stavební materiály se dělí podle stupně hořlavosti na:

  • B1 (těžké zapálení);
  • B2 (středně hořlavý);
  • B3 (vysoce hořlavý).

U vzorků zařazených do kategorie B1 by hustota povrchového tepelného toku neměla překročit 35 kW/m2. Zatímco u materiálů skupiny B2 se toto číslo může pohybovat od 20 do 35 kW/m2. Naproti tomu vzorky kategorie B3 mají hodnotu nižší – do 20 kW/m2.

Dělení materiálů podle rychlosti šíření plamene

Existuje také klasifikace použitých materiálů v závislosti na stupni šíření požáru, podle které se vzorky dělí na:

  1. RP1 (neproliferující);
  2. RP2 (nízce se množící);
  3. RP3 (středně se šířící);
  4. RP4 (vysoce roztíratelný).

Rozdíly mezi nimi spočívají v rozdílu kritické hustoty tepelného toku, která se vyjadřuje v kW/m2.

Takže u materiálů kategorie RP1 je toto číslo více než 11 kW/m2, u RP2 – od 8 do 11 kW/m2, u RP3 – od 5 do 8 kW/m2 a u RP4 – až 5 kW/m2.

Kouřotvornost a toxicita hořlavých stavebních materiálů

V závislosti na koeficientu tvorby kouře během procesu spalování se materiály dělí do skupin, jako jsou:

  • D1 (vzorky s nevýznamnou tvorbou kouře nepřesahující 50 m 2 /kg);
  • D2 (vzorky se střední tvorbou kouře v rozmezí 50 až 500 m 2 /kg);
  • D3 (materiály s vysokým koeficientem emise kouře – nad 500 m 2 /kg).

Existuje také klasifikace materiálů podle stupně toxicity, podle které se dělí na:

  1. T1 (nízké nebezpečí);
  2. T2 (středně nebezpečné);
  3. TK (vysoce nebezpečné);
  4. T4 (extrémně nebezpečné).

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Back to top button