Klasifikace stavebních materiálů podle požární bezpečnosti | ABC Stroy-Zashchita
Chcete-li určit požární bezpečnost stavebních materiálů, věnujte pozornost následujícím charakteristikám:
- hořlavost;
- schopnost vytvářet kouř;
- hořlavost;
- toxicita uvolněných produktů spalování;
- schopnost šířit oheň po povrchu.
Podle stupně hořlavosti se materiály dělí na hořlavé a nehořlavé. Mezi nehořlavé patří takové, u kterých nárůst teploty nepřesáhne 50 o C a ztráta hmoty se nesníží o méně než 50 %. Navíc doba stabilního spalování není delší než 10 sekund.
Pokud stavební materiál nesplňuje všechny nebo jednu z výše uvedených vlastností, je klasifikován jako hořlavý. Ty se zase skládají ze skupin, jako jsou:
- málo hořlavý;
- středně hořlavý;
- normálně hořlavý;
- vysoce hořlavý.
Mezi málo hořlavé materiály patří takové, jejichž teplota spalin nepřesahuje 135 o C, a stupeň poškození nepřesahuje 65 %. Materiály navíc nehoří samy o sobě.
Teplota spalin ve středně hořlavých materiálech nepřesahuje 235 o C. Navíc míra poškození hmotností není větší než 50 %. U takových materiálů teplota spalování pod vlivem otevřeného plamene nepřesáhne půl minuty.
U běžně hořlavých materiálů dosahuje teplota spalin 450 o C a doba samovznícení může být 300 sekund. Stupeň poškození hmotností použitého materiálu dosahuje 50% a délky – až 85%.
Mezi vysoce hořlavé materiály patří materiály, jejichž teplota spalin přesahuje 450 o C a doba samostatného spalování je delší než 300 sekund. Stupeň poškození podle hmotnosti použitého materiálu je více než 50% a podle délky – více než 85%.
Materiály patřící do prvních tří skupin hořlavosti nemohou tvořit hořící kapky taveniny.
Klasifikace stavebních materiálů podle stupně hořlavosti
Stavební materiály se dělí podle stupně hořlavosti na:
- B1 (těžké zapálení);
- B2 (středně hořlavý);
- B3 (vysoce hořlavý).
U vzorků zařazených do kategorie B1 by hustota povrchového tepelného toku neměla překročit 35 kW/m2. Zatímco u materiálů skupiny B2 se toto číslo může pohybovat od 20 do 35 kW/m2. Naproti tomu vzorky kategorie B3 mají hodnotu nižší – do 20 kW/m2.
Dělení materiálů podle rychlosti šíření plamene
Existuje také klasifikace použitých materiálů v závislosti na stupni šíření požáru, podle které se vzorky dělí na:
- RP1 (neproliferující);
- RP2 (nízce se množící);
- RP3 (středně se šířící);
- RP4 (vysoce roztíratelný).
Rozdíly mezi nimi spočívají v rozdílu kritické hustoty tepelného toku, která se vyjadřuje v kW/m2.
Takže u materiálů kategorie RP1 je toto číslo více než 11 kW/m2, u RP2 – od 8 do 11 kW/m2, u RP3 – od 5 do 8 kW/m2 a u RP4 – až 5 kW/m2.
Kouřotvornost a toxicita hořlavých stavebních materiálů
V závislosti na koeficientu tvorby kouře během procesu spalování se materiály dělí do skupin, jako jsou:
- D1 (vzorky s nevýznamnou tvorbou kouře nepřesahující 50 m 2 /kg);
- D2 (vzorky se střední tvorbou kouře v rozmezí 50 až 500 m 2 /kg);
- D3 (materiály s vysokým koeficientem emise kouře – nad 500 m 2 /kg).
Existuje také klasifikace materiálů podle stupně toxicity, podle které se dělí na:
- T1 (nízké nebezpečí);
- T2 (středně nebezpečné);
- TK (vysoce nebezpečné);
- T4 (extrémně nebezpečné).
