Když scenáristovi došly nápady: recenze seriálu Fisher. Eclipse se spoilery / Filmy a televizní seriály / iXBT Live

Pokud původní projekt „vystřelil“ a byl vřele přijat veřejností, není třeba točit pokračování, jinak zničíte celou franšízu. Kolik skvělých filmů a seriálů selhalo právě z tohoto důvodu. Pokračování nikdy nejsou dobrá. Což se opět potvrdilo. Jedinou výjimkou z pravidla byl pravděpodobně druhý „Terminátor“ a pár dalších filmů. Ale to je nehoda, ne vzorec.

První série Fishera byla neuvěřitelně děsivá a temná. Obsazení bylo skvělé, režie a produkce byly skvělé, postavy přesvědčivé a živé. Hrůzu umocňoval zejména fakt, že projekt byl založen na skutečných událostech.

Konec příběhu byl více než příhodný. Bokov chytil maniaka Fishera a poslal ho za mříže. Tím se můžeme s klidem skončit. Seriál si sebevědomě vydobyl titul vzorového detektiva mezi ruskou kinematografií. Ale ne.

Chamtivost, hloupost, nebo krátkozrakost – není známo, čím se režisér druhé série Alexandr Tsoi řídil. Jeho „Fisher. Zatmění“ však pohřbil dobré jméno slibné série jen jednou epizodou. Je to prostě propadák roku. Pojďme zjistit, co scenárista udělal, že dojem z projektu zcela zkazil a odradil od něj většinu fanoušků.

Varování! Článek obsahuje spoilery a analýzu finále. Těm, kteří plánují dokoukat až do konce, se doporučuje, aby se nejprve osobně seznámili s poslední epizodou a teprve poté začali číst. Sílu a trpělivost vám přeji a také menší zklamání.

Zdroj: Věř mi, bratře

Začněme tím, že první série byla založena na příběhu skutečného maniaka – Fishera, alias Sergeje Golovkina, který se proslavil z té nejhorší stránky ještě v dobách SSSR. Děj měl silnou oporu v podobě vyšetřovacích záznamů a historických faktů, díky nimž se příběh stal strašidelným, děsivým a hlavně celistvým. Projekt snad plně odpovídal žánru „skutečného zločinu“. To je ten, který vypráví o vyšetřování skutečných případů.

Sezóna skončila tím, že se Jevgeniji Bokovovi, který se zabýval Fischerovým případem, podařilo Fischera chytit a poslat za mříže k vynesení rozsudku. Příběh měl svůj logický konec.

A pak tu máme „Zatmění“. Scenáristé hned ujišťují, že i pokračování je založeno na skutečných událostech, ale obraz je kolektivní. To znamená, že vzali části různých případů a vymodelovali z nich jednoho padoucha. Od té chvíle se všechno pokazilo.

Proč dokončovat příběh, který už má konec? Existují dva důvody: komerční úspěch originálu nebo touha vytvořit z franšízy něco velkého. Zde s největší pravděpodobností ten první.

Fisher z první série je samozřejmě přítomen i v pokračování. Ukazuje se, že konečný verdikt vyžaduje nalezení těl zbývajících obětí, což Bokov udělá.

Vystoupil další

Vyšetřovatelovu práci ale komplikuje objevení se nového maniaka, který působí ve městě Kurortny. Dochází tam k únosům dětí a vraždění dívek s rudými vlasy. Případ je přidělen Bokovovi, vedoucí místního oddělení Naděždě Raikinové a mladému, nadějnému agentovi Ivanu Zlobinovi.

Dokonce i příjmení postavy hned v úvodní epizodě naznačovalo, co se děje. První „Fisher“ si diváky získal svou nepředvídatelností zápletky. Až do samého konce nikdo z diváků nedokázal uhodnout, kdo bude padouch, ačkoliv byl na obrazovce zobrazen. Zde většina okamžitě uhodla, kdo je „krysa“.

Autoři začali znít falešně téměř od prvních minut. Kam se poděl ten pocit nelidského zla, posedlého zlomyslnými myšlenkami? Kam se poděl strach ze soumraku, kdy nikdo z místních ani netušil, kdo se postaví na piedestal další oběti? Původní Fisher dokonale odpovídal obrazu vlka v rouše beránčím. Ten nový se spíše podobal hubenému šakalovi, který se sotva vešel do zaječího kožichu.

Zmást diváka tak, aby ničemu nerozuměl

Ve snaze vytvořit atmosféru tajemna a záhadnosti, která byla vlastní první sérii, se autoři kvůli nedostatku nápadů uchýlili k nejnepříjemnějšímu postupu – složitosti zápletky. Navíc to přehnali natolik, že zkreslili i samotné vyšetřování a proměnili ho v závod o fantoma.

Celá série jako by byla postavena na odvedení pozornosti diváka od hlavního konfliktu – dopadení maniaka. Do jisté míry je to oprávněné, jinak by to pozorný člověk okamžitě prokoukl. Protože scénáristé postrádali solidní detektivní složku, pustili se do toho naplno a začali přidávat nejen prázdné epizody, ale také zaplétat zbytečné žánry.

Objevily se komediální prvky, dramata s konfrontacemi a osobními krizemi. Ke konci se zdálo, že se nedíváte na thriller ani detektivku, ale na nějakou telenovelu, kde padouch není nic víc než postava v pozadí.

Také zavedli spoustu zbytečných dějových linií, které většinou zůstaly nevysvětlené, nebo dostaly vysvětlení jen v několika slovech. Proč? Odpověď je zřejmá: aby natáhli stopáž a dále odvedli pozornost od hlavního padoucha.

Divák nebyl ponořen do dění. Chybí samotná interakce mezi útočníkem a obětí. Tím se seriál definitivně odpoutal od konceptu „skutečného zločinu“ a přesunul se do kategorie průměrných detektivů, které jsou vydávány ve velkém pro fanoušky žánru.

Bollywood říká ahoj

Indické filmy jsou velmi často kritizovány z prostého důvodu – nadměrné klišé. Stejné techniky se používají film od filmu, jen s jinými herci. Navíc je tu jeden moment, který je pro Bollywood velmi typický. Tím je představa dvojčete, které se objeví odnikud.

Následují spoilery k finále seriálu. Připravte se.

Jak většina diváků tušila, téměř od první epizody se maniakem ukázal být mladý detektiv Ivan. Své temné skutky však nedělal sám, ale s podporou. svého bratra dvojčete. Už vám v hlavě hrají indiánské motivy?

Dobře, řekněme. S touto myšlenkou si můžete nějak pohrát. Ale autoři k ní přistoupili tak nezodpovědně, jako by konec scénáře byl omylem spálen nebo utopen v kaluži, a oni naléhavě, pod bičem, museli vymyslet novou scénu.

Zaprvé, dvojče ani nemá jméno. Zřejmě se jmenuje „Anton“, ale to je uvedeno pouze na webových stránkách. V seriálu muž nebyl představen. Zadruhé, zůstává neznámé, kdo stál za únosy a kdo za vraždami. Diváci si na to přijdou sami. Hlavním viníkem byl zřejmě Ivan, ale zároveň není známo, který z bratrů se podílel na vyšetřování. Vystřídali se? Páchali zločiny střídavě, nebo si mezi sebou rozdělili odpovědnost? Kdo ví.

Jak poznamenali někteří uživatelé na internetu, bylo by to vtipnější a ne tak hrozné, kdyby tím maniakem byl pes „Šo“, kterého si chytil Bokov. Pokud už chcete prozradit konec, udělejte to alespoň s humorem.

Co by mohlo být horšího?

K tématu konce zbývá ještě pár momentů. Otevřený konec obvykle umožňuje divákům, aby si některé prvky dokázali sami zjistit. Například, jak postavy žily dál. Ale v epizodě „Fisher. Eclipse“ osmá epizoda zanechala spoustu otázek. Vrátíme se k nim o něco později.

Za zmínku stojí i hackerská práce a předstírané natahování faktů. Bokov je zkušený vyšetřovatel, kterému se podařilo dopadnout skutečného a přemýšlivého šílence Fishera. A tady si jako slepý chlapec nevšiml zločince pod nosem, údajně zavřel oči před všemi nesrovnalostmi kvůli své „laskavosti a příkladné povaze“. Ačkoli by takového zkušeného člověka podivné chování jeho kolegy na místě činu okamžitě upozornilo. Předpokládejme.

Finále a vyústění událostí byly největším zabijákem. Zdá se, že ze zoufalství se scénáristé obrátili o pomoc na tvůrce Hry o chobotnice a ti jim poskytli „zaručený recept na úspěch“.

Ano, dítě se znovu objevilo v ději. A znovu přežilo, i když tentokrát ve společnosti hlavní postavy. Na to Ki Hoon nepomyslel. Ivan zastřelil Raikinu a Bokov ukončil životy obou bratrů a šel se podívat na dítě.

A tady začíná obrovská série otázek. Proč se Jevgenij ani neobtěžoval podívat na Naděždu? Možná ještě existovala šance ji zachránit. Jak se dostane ze situace s vraždou maniaka a jeho bratra, jehož vina ještě nebyla ani prokázána? Bude za zneužití moci trest v podobě kontrolní střely do hlavy? Co se stane s dítětem? Jak dopadne Ljubin příběh? Vymyslete si vlastní odpovědi.

Vydání deváté epizody, ve které jsou odhaleny všechny detaily, respektive většina z nich, mohlo situaci nějakým způsobem zachránit. Autoři však již oznámili ukončení projektu.

Když jsou ambice a příležitost neslučitelné

Ať se na to díváte jakkoli, Alexandr Tsoi měl hotový nápad na úspěšný produkt. Divák by byl mnohem ochotnější přijmout další příběh o skutečném maniakovi, i kdyby byl chronologicky neslučitelný. Ale to by byl jediný moment, který z konceptu vyčníval.

Autorův amatérský výkon nás ve výsledku opět zklamal a potvrdil fakt, že dobré filmy nepotřebují pokračování. Jsou úžasné svou exkluzivitou a kvantitou „jednotlivce“.

Ano, série má dobré natáčení a sám Jankovskij hrál na 120 %. Bohužel je to jediná věc, která „Zatmění“ zachraňuje. Projekt se dá sledovat pouze v případě, že se opravdu nechcete rozloučit s postavou Jevgenije Bokova. Ti, kterým se první série líbila, by se pokračování neměli ani dotknout, aby si nezkazili dochuť a celkový dojem.