Je láska pro vzhled pravou láskou a nejvyšší ctností? | Pikabu

Velmi často se tu setkávám s názorem, že říkají: „My muži jsme rytíři v neviditelném brnění, od ženy nic nepotřebujeme, abychom ji milovali, a vy ženy, žoldnéřské děvky, se díváte na příjem, postavení, charakter, nechcete mě milovat jen pro můj zmačkaný obličej a tlusté břicho.“

Výrazný příklad tohoto názoru lze vidět například v tomto příspěvku našeho známého uživatele: Rozdíl v přístupech

Otázkou je: Je podle tebe jediná verze skutečně upřímné lásky, když lidé milují pro svůj vzhled? Cokoli jiného láska není?

Ale co ti lidé, kteří svým vzhledem okamžitě nepůsobí ohromujícím dojmem na nikoho z opačného pohlaví? Ti nemohou být za žádných okolností skutečně milováni?

Podle mého názoru to všechno funguje úplně jinak. Každý z nás má určitý soubor vlastností opačného pohlaví, které jsou pro nás nejdůležitější, a podvědomě u každého potenciálního kandidáta hledáme tyto cenné vlastnosti. Může to být vzhled, skvělý charakter, smysl pro humor, vášeň pro podnikání, vedení domácnosti, společné zájmy, finanční zabezpečení a spousta dalších cenných vlastností. A pokud potkáme člověka, který má nějaké vlastnosti, kterých si obzvlášť ceníme, často se do něj začneme zamilovat. Znamená to, že naše láska je neupřímná, pokud jsme se do člověka zamilovali ne kvůli vzhledu, ale kvůli něčemu jinému?

Z nějakého důvodu muži dostávají hroznou bolest zadku, když si uvědomí, že jejich nemodelkový vzhled je třeba kompenzovat něčím jiným. Vítejte ve světě neatraktivních dívek, chlapci!

Osobně prostě nechápu, proč by tato myšlenka měla vyvolávat záchvat vzteku. To je přirozený stav každé ženy, která by si chtěla najít milovaného člověka, ale nemá konvenčně atraktivní vzhled. Jasně si uvědomuji, že v mém životě se nikdy nenajde muž, který by mi při pohledu na mě chtěl položit celý svět k nohám. Na druhou stranu, čistě hypoteticky, můžu najít nějakého demisexuála, který mě bude upřímně milovat ne pro můj vzhled, ale pro nějaké jiné vlastnosti: pro mou šetrnost, pro můj vřelý přístup, pro mou inteligenci a pro další vlastnosti, které jsou pro něj cenné. Znamená to, že jeho láska je nutně neupřímná? Koneckonců, zamiloval se do mě pro to, co pro něj dělám, a ne jen pro mou hezkou tvář. Myslím, že ne. Pokud se zamiloval do konkrétních vlastností, které mám, pak miluje skutečně. Milovat pro cenné vlastnosti a jednoduše používat cenné vlastnosti jsou úplně jiné věci. Můžete je používat, ale nemilovat, a můžete si je vážit a milovat. To jsou zásadně odlišné přístupy.

Respektuji například pana @mangetsufool, ten píše na rovinu, že ano, pro něj je vzhled na 1. místě, bez něj se nemůže zamilovat a je připraven dvořit se dívce, která má potřebný vzhled, i když od ní nedostane oplátku na úrovni, kterou si přeje. To je upřímný postoj a má na něj plné právo. V každém případě neklame sebe ani své okolí. To už není špatné.

A když dívka řekne: „Pozornost je pro mě důležitá. Všechno si můžu koupit sama, ale když mě muž potěší, budu neuvěřitelně potěšená a takové známky pozornosti jsou mi drahé,“ tak to je ono! Jsou připraveni ji na místě pohřbít. I když tito lidé z velké části oceňují jiné vlastnosti a mají na to právo.

A zároveň tu máme uživatele (neukazujme prstem), kteří píší v prostém textu něco úplně jiného, jako třeba: „Samozřejmě, kdybych chodil s modelkou, dvořil bych se jí, choval bych se k ní, vždyť je to modelka! Ale proč bych se měl chovat k nějaké obyčejné šedé myši, na ní není nic zvláštního.“ A když dívka napíše naprosto totéž, například: „Ano, jsem připravená mít sex s chlapem s modelkovým vzhledem bez dvoření, ale potřebuji být schopná nejdřív milovat šedou myš pro něco jiného,“ pak vzniká celá exploze nespokojenosti, i když ve skutečnosti jde o naprosto rovnocennou pozici.

Výsledkem je absurdní situace, kdy člověk s naprosto průměrným vzhledem očekává nějaký výjimečný postoj k sobě čistě na základě svého vzhledu a absolutně nechce projevovat žádné jiné, mnohem cennější vlastnosti.

Pokud v něm dívka nevzbudí touhu projevovat jí žádnou péči nebo pozornost, pak vyvstává přirozená otázka: proč s ní vůbec randit a snažit se budovat nějaký vztah?

Mnoho lidí vážně touží po rodině, kde by mohli žít se svými manželkami jako spolubydlící, přispívat na jídlo a energie, ale také mít sex. Za nic na světě nechápu, kdo by takovou „rodinu“ potřeboval a proč.

Obecně si dokážu představit i vztah s naprostým půl na půl ve všem. Nejsem žádná kráska a potřebuji si vyhrát s něčím jiným. Ale v takovém vztahu bych se k sobě nikdy nenastěhovala, neměla děti a nevdala. V tomhle prostě není selský rozum. Jako přátelé s výhodami – to je ještě pochopitelný formát, ale jako rodina? Bože chraň.