Jak rychle rostou švábi po vylíhnutí v bytě

Daný jev je tak běžný, že jsme si ho již přestali všímat a považujeme ho za samozřejmost.

Hraní si s cizími šváby zabere obrovské množství času a úsilí. A čím vyšší je vaše pozice, tím více švábů se musíte spřátelit – s podřízenými, šéfy a klienty. Nemluvě o švábech vašich blízkých, ale tomu se nedá uniknout.

Kdo jsou švábi?

Jaký druh švábů? To jsou, řekněme, zvláštnosti konkrétního člověka. Obvykle jsou švábi v hlavě roztomilí a v pohodě, žijí tiše a nikoho neobtěžují. Člověk se o nich zmíní jen občas, obvykle v žertovném rozhovoru, jako „ach, to jsou švábi, co mi pobíhají v hlavě, někdy si s nimi i povídám.“

Švábi, jak se dalo očekávat, žijí v hlavě člověka. Buď je miluje, nebo ne, ví, jak je potlačit, nebo jim naslouchá a krmí je, nebo o nich neví vůbec nic. Ale hlavní je, že švábi jsou uvnitř člověka. No, ať jdou k čertu, že? Je to osobní věc člověka, jak se svými šváby naloží.

Problémy začínají, když všechna tato malá zvířátka vylezou ven a zasahují do lidských vztahů – osobních i pracovních. Tyto šváby sice stále nevidíme, ale při komunikaci a práci s člověkem postupně začínáme chápat, že je tu něco špatně. Vypadá jako dospělý, slušný člověk, ale…

Jeden nemůže pracovat, když je kolem hluk, a vrtošivě vyžaduje ticho. Další nesnese, když na něj někdo zvýší hlas – pláče, červená se a uráží se. Třetí pracuje, jen když je chválen, jinak sedí a trucuje jako pohádková princezna. Čtvrtý sní k snídani tolik česneku, že si vedle něj můžete sednout jen v respirátoru, a uráží ho komentáře a narážky. Pátý neví, jak a ani se nechce naučit vyjadřovat své myšlenky, a neustále šílí, protože nikdo nerozumí ani jedné věci, kterou mumlá. Šestý se bojí říct, že nerozumí ani jedné věci, a bude hloupý až do konce, jen aby to nepřiznal. Sedmý tvrdí, že nebude číst elektronické knihy ani pod hrozbou popravy – jen papírové. Osmý nemůže sedět zády ke dveřím, protože mu to kazí energii (no, no, prostě nemá čas stisknout Alt + Tab). A tak dále, donekonečna.

Švábi, tak či onak, jsou přítomni v každém z nás. Jejich přítomnost je stejně normální jako různé barvy pleti, tvary obličeje a očí. Dokud člověk drží šváby na uzdě, nikdo se o něj nestará, kromě lékařů různých specializací.

Hlavní problém švábů: vůbec není jasné, co jsou zač. Vždycky se zdá, že daný člověk má nějaký skutečný problém, nebo omezení, nebo přístup, nebo bůhví co ještě. Pak se časem, s určitou pravděpodobností, pravda odhalí, ale zpočátku jste nuceni věřit, souhlasit a následovat. Hrajte si se šváby.

Tady je chlápek, co řekl, že nemůže pracovat, když je hluk. Je pravda, že nemůže, nebo lže a snaží se navýšit cenu? Možná nemůže ze zdravotních důvodů? Nebo si jen, jak se říká, „podívejte na tuhle fešáka“?

No, řekněme, že mu řekneme – kámo, promiň, je to otevřená kancelář, nemůžeš vypnout hluk. Nasaď si sluchátka. Nasadí si je, sedí den, sedí dva a pak řekne – nemůžu se sluchátky, jsou tam mravenci. Cože? Jací mravenci? Normální, slyším je. Musím dát sluchátka do trouby a pak mravenci umřou (mimochodem, pravdivý příběh).

Nemyslíte si, že se někdy my, cizí švábi, stáváme až příliš plnohodnotnými účastníky pracovního procesu? Od kdy?

Hraní si s cizími šváby

Existují slušní lidé, kteří si všechny své „zvláštnosti“ nechávají pro sebe, nešíří je dál, nikomu je nevnucují a nedej bože, nezapojují své malé kamarády do pracovních procesů.

A jsou tu lidé, kteří nejsou moc slušní. Ti, kteří si myslí, že mají právo pouštět zvířata ven. A nejen je tam pouštět – třeba si je vezměte, koho chcete (který hlupák by s tím souhlasil?), ale vnucovat jim je, tlačit je na ně, vyžadovat je.

Tito lidé jsou zpravidla obdařeni mocí – a ne nutně formální. Například pokud jste manažer, pak nad vámi mají moc vaši podřízení. A někdy větší než vy nad nimi. Zvláště pokud zvolíte „otcovský“ styl vedení (podle Golemanovy klasifikace) – hlídáte tým, hodně si povídáte, podporujete v těžkých časech, pomáháte řešit problémy… Připomíná vám to něco? Je to trochu jako mateřská škola, kde učitelka dětem utírá sopel.

Nechápejte mě špatně – nejsem zastáncem rigidního řízení, totality, plánované ekonomiky ani ničeho podobného. Jen chci upozornit na dominanci švábů. Pokud vaše vztahy s podřízenými zašly dál než k „Jak se máš? – Všechno je v pořádku!“, pak s vysokou pravděpodobností už pod vaším stolem (a možná i po něm) běhají cizí švábi.

Jakmile se vám podřízený, kolega nebo dokonce šéf otevře, předvede „emocionální striptýz“ spolu s tajnými osobními informacemi, vysype na vás hromadu hmyzu, se kterým se budete muset společně s ním vypořádat. Nemáte moc na výběr, pokud nejste úplný psychopat nebo stoupenec nějaké psychologické školy, která učí metody ignorování reality.

Když je vedení tvrdé, je vám jedno, co si ten ubohý červ mumlá. Ví to, takže zmlkne a nechá šváby v kotci.

Švábi podřízeného

Měl jsem podřízeného programátora, stážistu. Ani před ním, ani po něm jsem se s tak zajímavými šváby nikdy nesetkal. Když jsem mu něco dlouze vysvětloval – úkol, nebo nějaký mechanismus, nebo objekty a jejich metody – na tom nezáleží, vždycky na konci odpověděl – sakra, nic jsem nepochopil, mám v hlavě nepořádek. Tento dodatek na konci, o nepořádku v mé hlavě – jeho oblíbený, velký, tlustý a drzý šváb. Dokážete si to představit? Já, tehdy manažer průměrné měkkosti, jsem programátora zpočátku poslouchal a snažil se pochopit, jaký nepořádek má v hlavě? Možná nějaké zvláštní potíže?

Měl jsem s ním pár rozhovorů (=spřátelil jsem se s jeho šváby), snažil jsem se mu věci vysvětlit jinak (=snažil jsem se mluvit švábím jazykem), pečlivě jsem se prohrabal v jeho minulých pracovních zkušenostech v naději, že najdu důvody toho nepořádku v jeho hlavě (=ptal jsem se švábů, kdo jsou, odkud jsou). Nakonec si odplivl a řekl: už toho máš dost! Všichni lidi, jako lidi, sedí a vymýšlejí si věci, ptají se, kouří manuály, zkoušejí to! Jsi jediný, kdo mi svým nepořádkem motá hlavu!

A nic! Pár dní jsem si dělal starosti, pak jsem si zahnal šváby do lebky a za pár měsíců jsem se stal slušným, respektovaným a normálně ceněným specialistou na našem kolchozním trhu.

Švábi se vyznačují jakousi nevysvětlitelností, domýšlivostí, podivností. Je to, jako by byli něco neobvyklého. Výrazy „sakra, to je hromada kravin“ nebo „to je jen tvoje vlastní divná malá vrtocha“ se k nim dobře hodí.

Dalším důležitým rozdílem mezi šváby je, že téměř vždy slouží pocitu vlastní důležitosti svého tvůrce, protože jsou z této vlastní důležitosti stvořeni. Člověk chce, aby jeho švábi byli hladeni, krmeni a chváleni. Stejně jako malé děti jsou hrdé na své hovínko – na velikost, tvar a obecně – na samotný fakt jeho vzhledu.

Hlavní je identifikovat šváby. Jsme na ně tak zvyklí, že si ani nevšimneme, jak otevřeme kotec a vypustíme šváby ven, aby si hráli s cizími lidmi. Co když se z nich stanou přátelé?

Švábi šéfů

V práci jsem měl takovou situaci: tři šéfové. Všichni si nějak podávají zprávy, ale to není důležité. Problém je, že jsem se všemi komunikoval najednou, ne v řetězci. Většinou e-mailem.

Tady je první, v komunikaci – absolutně žádní švábi. Můžete psát kdykoli, odpoví do 24 hodin, zaručeně. Obvykle – do několika minut. Stráví jakýkoli dopis – dlouhý i krátký. Dokonce měl radši dlouhé, někdy ho požádali, aby je napsal – podrobné, s analýzou atd.

Ten druhý má pár neduhů. Nesnáší příliš dlouhé dopisy. Střední jsou v pořádku, krátké – ty nemá rád, ale toleruje je. Pokud je ale dopis krátký, stejně se zeptá na pár upřesňujících otázek a korespondence bude nakonec dlouhá.

Třetí je chodící insektárium. Zaprvé, jen krátké dopisy. Jen a výhradně krátké. Zadruhé, ne víc než dvakrát týdně – myslím ode mě. Když napíšete víc, nebude číst. Dokonce si pro své šváby vymyslel plemeno – „komfortní režim“.

A co s takovými lidmi dělat? Normální postup – napsat jeden dopis a poslat ho třem adresátům – nefunguje, protože někdo bude určitě nespokojený (i když, to se dá přežít), ale hlavně si ho nepřečte, nebo nepochopí, nebo neodpoví, nebo nebude souhlasit – zkrátka neudělá to, co potřebuji.

A tak místo normální práce sedím a krmím šváby. Jednomu píšu dlouhý dopis, druhému střední, třetímu krátký. Jako prince na poli je vybavuji střelbou z luku a hledáním nevěst.

Pokud jsem mohl ovlivnit podřízeného, tak s manažery to bylo problematické. Ne, nakonec se mi samozřejmě podařilo prosadit a snížit počet formátů dopisů na jeden, ale kolik času se tím promarnilo?

Ve všech firmách pobíhá spousta švábů. Všichni si s nimi hrají, povídá si s nimi, diskutují o nich, nenávidí je nebo se jim smějí. Uvedu pár příkladů od svých kolegů.

Švábi kolegů

Znáte ten vtip? Dívá se tam holka – tlustá, ošklivá, celá v pupínech – do zrcadla a říká: všichni lidi jsou jako lidi, ale já jsem královna! No, Marina byla stejná, jen ne tlustá a ne ošklivá.

Úkol může být přiřazen přímo prostřednictvím systému pro správu úkolů, ale Marině ne. Pouze se souhlasem ředitele. Co to znamená? Do uzávěrky zbývají ještě nejméně tři dny. I když výsledek je potřeba zítra.

Proč? Koneckonců, Marina není ředitelka, ale jen jedna z manažerek. Protože Marina dostala svého švába typu „zastávám důležitou pozici, dělám důležitou práci a není třeba mě rozptylovat všemožnými nesmysly“. A přiměla všechny kolem sebe, aby tohoto švába respektovali.

Pravda, Marina nevzala v úvahu, že se dotkla i režiséra – nejenže musíte pořád schvalovat nějaké kraviny, ale také musíte poslouchat stížnosti a někdy se cítit provinile, když vám schválení úkolu trvá dlouho. Trochu, ale přece, mazlení cizích švábů. V důsledku toho byl systém schvalování úkolů pro Marinu zrušen.

Nebo si vezměte Ingu. Pracovala jako ekonomka, seděla v kanceláři s dalšími tetami a svým šéfem. A pak se stalo něco hrozného – rozhodly se koupit nový nábytek do kanceláře. Zdálo by se, odkud by se mohli vzít švábi?

A Inga ho našla. Když byl nábytek rozdán, začala si stěžovat, že nedostala největší stůl. A ten šel k šéfové, musím říct – vlastně si ho objednala, pro sebe.

Inga vypustila šváby typu „iracionální argumentace“. Řekla, že ponížila svého šéfa tím, že si vzala největší stůl pro sebe. Řekla to všem, od ekonomů až po majitele. Nestyděla se nikam jít, pustila šváby do každých dveří.

Švábi byli tak hloupí a drzí, že šéf dal stůl Inze, jen aby se s nimi už nemusela zabývat.

Švábi HR

Taky znám ty šváby, se kterými si každý z nás už užil legraci. Říká se jim asi takhle – „aha, to je ono, ty moc nerozumíš HR metodám, no tak, udělej si tenhle test.“ Ano, mluvím o těch milionech testů a dotazníků, které absolvujeme před podáním žádosti o práci, při podání žádosti o práci, během práce, před odchodem z práce atd. (je to vtipné – jako bych vyjmenovával události daného objektu).

Tohle je naprosto zbytečný blábol, když se nad tím zamyslíme prakticky. Teoreticky jsou testy velmi užitečné, ale jen v jednom případě: pokud použijete jejich výsledky. V praxi se to stává jen zřídka a testy jsou jen plýtváním papírem. A nutí nás a všechny naše kolegy tančit v kruzích s cizími šváby, abychom poškrábali ego milých holek z personalistiky.

Samozřejmě existují případy, kdy personalisté řeknou: „Sakra, vím, že tohle všechno je blbost, ale vedení to požadovalo, zaškrtněte políčka a já vás nechám na pokoji.“ V mé praxi bylo takových lidí 50 %, zbytek upřímně věřil v sílu statistiky a psychologie.

Švábi rebelů

Všemožní bojovníci za pravdu, včetně těch z IT, šíleně rádi vypouštějí šváby. Víte, ty, co říkají „to se nedá!“ nebo „nejdřív si udělejte pořádek v procesech a pak automatizujte!“. Tihle chlapi jsou zamořeni šváby všeho druhu.

Nejdřív budou křičet a dupat nohama, čímž na sebe zuřivě přitahují pozornost. Jako, všichni kolem jsou beztalentní, líní a strašidelní a já jsem D’Artagnan. Všichni, zejména vedení, přijdou, budou se ptát, utěšovat, vrtat se do detailů. No, chápete. No tak, pusťte mě ven, náš drahý Gaskoňče.

Později samozřejmě zjistí, že je to jen další hysterická ženská, která nerozumí ani zatraceně procesům, managementu ani podnikání. Naučil se nazpaměť pár sloganů, naučil je šváby a ten chuligán nás donutil komunikovat se svým insektáriem. Bude dobré, když ho vyhodí.

A pokud ho nevyhodí, ten chlap změní tón a bude požadovat TOR, SZ, FT nebo jakoukoli jinou byrokratickou kombinaci písmen. Včerejší hrdost spravedlivého muže a rebela někam zmizí a D’Artagnan se promění v našeho obvyklého ruského IT ředitele. Se svým oblíbeným švábem: „samozřejmě to uděláme, ale potřebujeme harmonogram, úkol, architekturu, funkční požadavky atd.“

Je jasné, že papíry jsou potřeba, pokud je projekt velký nebo je dodavatel externí. To nejsou švábi, ale realita (i když, kdo ví. ). Ale náš chlap bude pro každý úkol interní automatizace vyžadovat technickou specifikaci. Protože tak to má být a je to správné. Tohle je šváb, který tu bude žít. Buď si na to zvyknou, nebo toho parchanta vykopnou a on si půjde škrábat ego někam jinam.

Švábi komentátorů

Články píšu krátce, asi tři roky. Pokud jste si všimli, na komentáře reaguji poměrně zřídka a selektivně.

A když jsem psal první články, odpověděl jsem všem. Pak všichni odpověděli mně. Pak jsem odpověděl já jemu. A tak dále.

Neviděl jsem žádné šváby. Zdálo se mi, že lidi to opravdu zajímá a že jejich „fuj, to je hromada kravin. XXX nebo YYY je úplně jiná věc“ by vyústilo v užitečnou a zajímavou diskusi!

A ani to nebyl trolling. Lidé prostě vypustili své šváby na internet, protože viděli, že zde najdou vynikající společnost – mladého, bezradného autora, který nedokázal rozeznat šváby od inteligence.

Asi jste si všimli, že komentátoři spolu moc často nekomunikují, protože jsou konkurenti. Je to jako když si prodejci ovoce na trhu začnou navzájem kupovat jablka.

Ruku na srdce můžu říct: nejméně polovinu všech komentářů lze nahradit frází „podívejte se na toho švába“. Nezáleží na tom, jak se jmenují, z jakých částí se skládají nebo jakou mají barvu. Samozřejmě nemluvíme o vás, milí čtenáři.

Lidé bez švábů

Jistě, takoví jsou. Je jich spousta, zejména mezi programátory, z nichž mnozí jsou vzdělaní introverti se širokým rozhledem a respektem k názorům ostatních lidí.

Introverti mají ještě více švábů než všichni ostatní dohromady, ale nemají ve zvyku je vypouštět.

Osobu, která chová šváby v kotci, lze nejvýstižněji popsat slovem „adekvátní“. Toto slovo je otřepané a jeho význam se někdy zapomíná, ale právě teď se na něj zaměřte a zamyslete se nad jeho významem.

Adekvátní. Je možné být prostě adekvátní? Ne, to není slovo odtržené od reality. Je možné být něčemu adekvátní. Nejsprávnější je asi být adekvátní prostředí. Nepřizpůsobovat se mu, ale přizpůsobovat se mu. Někdy „přizpůsobit se prostředí“ znamená „bojovat s prostředím“, že? Pokud si to samotné prostředí žádá.

Dobře, odbočuji. Člověk, který má šváby v hlavě a ne na stole, je adekvátní. Normálně pracuje, normálně mluví, normálně reaguje. Není na něm vidět žádný „nějaký bordel“.

A pokud je to viditelné, pak adekvátní člověk dokáže všechno vysvětlit a to takovým způsobem, aby to bylo jasné nejen jemu samotnému. No, to znamená, že vysvětlení nebude „protože“ nebo „kvůli mečíku“.

Nebo alternativně žádné vysvětlení nenásleduje, pokud adekvátní člověk pochopí, že se od něj nežádá o vysvětlování, ale o hraní si se šváby typu „no tak, vysvětlete mi své chování“.

Tak co

Kdybych věděl/a, řekl/a bych ti to.

Nechme si šváby pro sebe. Upřímně, už mě to nebaví. Pokaždé musím hádat, jestli ten člověk říká pravdu, nebo šváby vypustil do volného oběhu. Prostě se tohle nemůžu naučit. Pochybuji jako hlupák, i když čtu komentáře. Co když? Co když se mýlím a tohle je ten pravý, ten adekvátní? A všichni jeho švábi jsou v domě? A já si konečně promluvím s adekvátním člověkem?

Samozřejmě se držím, i když se občas rozčílím. A jsem přesvědčený, že jsem si zase hrál na honičku se šváby. A pořád nechápu proč? Proč mají dospělí, přiměření, slušně vypadající lidé tolik nedostatků? A ne skrytých, ale vystavených na odiv, skoro jako nějaký úspěch?

Jen kvůli vlastní důležitosti? To jsou všechno kecy. Dojemnost je jako štípnutí od komára. Čím víc se škrábeš, tím víc chceš.

No, pár tipů pro ty, co rádi venčí šváby. Vím, že se to netýká vás, milí čtenáři, ale možná někde, někdo, někdy.

Vypouštění švábů je technika, která, pokud se provede správně, může být v určitých situacích použita. Ale v pracovním prostředí jsou takové situace velmi vzácné. Tak vzácné, že se o to ani nevyplatí zkoušet.

Pokud se rozhodnete to použít, vězte, kdy přestat. Nezapomeňte, že švábi jsou nějaký druh blbosti. Kecy, faleš, fikce, fata morgana, chiméra. Proto po nějaké době vyjde najevo pravda a bude třeba něco vysvětlit.

A nezapomeňte na zodpovědnost. Pokud jste někoho oklamali tím, že jste šváby nazvali skutečným problémem, a ten člověk na to naletěl, hrál si se zvířaty a nevšiml si toho, pamatujte – udělali jste něco hnusného. Je to jako předstírat slabost, sedět na verandě a žebrat. A když vám to dají, smát se těm hlupákům.

• Personální management
• Čítárna

Přítomnost švábů v bytě je jasným znamením, že se jim váš domov zdá mimořádně pohodlný a atraktivní. Záleží na podmínkách, zda se tento hmyz u vás doma objeví. Ze všech možných domácích parazitů se švábi množí nejrychleji. Pokud zmeškáte okamžik, množení švábů bude velmi obtížné zastavit. Stačí jedna březí samice, aby se v bytě objevilo obrovské potomstvo škůdců. Švábi jsou lákáni přítomností potravy a vody, takže se začnou množit neuvěřitelnou rychlostí.
Pokud jste se ještě nikdy nesetkali s domácími šváby a nevíte, jak je identifikovat, věnujte pozornost vzhledu podezřelého vetřelce. Tento hmyz má:

• protáhlé, zploštělé tělo oválného tvaru;
• stejná plochá hranatá hlava;
• ústa obrácená dolů s charakteristickými hlodavými prvky;
• červená nebo černá barva.

Druhy švábů

Existují dva druhy domácích švábů: velcí černí a tzv. Prusové – červeně zbarvený hmyz. Zvažme každý typ zvlášť.

Černý brouk

Největší z parazitů, které lze doma najít. Černí švábi jsou zpravidla několikrát větší než červení a dosahují délky tří centimetrů. Jejich oblíbeným stanovištěm a hnízdištěm je kuchyně, pro kterou jim někteří přezdívali švábi kuchyňské. Vše je o snadném přístupu k vodě a potravinám.

Prusak šváb

Hlavním nepříjemným rysem červených švábů je jejich malá velikost, která jim umožňuje snadno překonat jakékoli překážky. Boj proti nim komplikuje fakt, že se skrývají na těch nejodlehlejších místech. Obrovská populace těchto švábů vyžaduje velmi málo místa, a proto se mohou množit dvakrát rychleji než švábi černí.
Všežravá povaha švábů je úžasná. Mohou jíst absolutně jakoukoli organickou hmotu, od banálních potravinářských výrobků po detergenty, šampony a tapety. Díky tomu švábi nacházejí potravu všude, včetně sklepů a vchodů. Jejich vyvinutý čich ale napovídá, kde lze najít bohatší místo. Tak končí švábi v našich bytech, kde jsou pro rozmnožování vhodnější podmínky. Venku může být příliš chladno, ale u člověka je teplota optimální (+22…+25°C). Mírná vlhkost může odpudit pouze druhy z kanalizace, zatímco běžné domácí šváby se cítí skvěle na úrovni 50–70 %.
Mezi nejpravděpodobnější způsoby, jak se švábi dostanou do bytu, patří:

• praskliny různých velikostí ve dveřích a oknech;
• mezery mezi trubkami a betonem;
• podlahové trhliny, rohové trhliny a spáry;
• ventilační otvory.

Jak určit pohlaví švába?

Můžete se naučit rozlišovat muže od ženy nejen ze zvědavosti, ale také proto, abyste pochopili, zda byste měli v blízké budoucnosti očekávat nárůst populace. Chcete-li určit pohlaví švába, musíte věnovat pozornost vnějším znakům, jako je velikost, křídla a genitálie. Samice jsou zpravidla mnohem větší než samci a tito mají vyvinutější křídla. Dívky křídla ve skutečnosti nepotřebují, ale chlapci je používají k páření. Samci švábů mají také speciální desku – doteky. Tento výrůstek se nachází na okraji těla a plní funkce genitálií.

Jak se švábi rozmnožují?

Švábi se rozmnožují pohlavně. Ve srovnání s jinými druhy nejsou pozorovány žádné charakteristické znaky. Stejně jako mnoho jiných živých tvorů, švábi používají páření k přilákání sexuálních partnerů a poté k pohlavnímu styku, který vede k reprodukci.
Pokud máte šváby, mějte na paměti, že jednou stačí, aby samice pokračovala v produkci potomků po zbytek života bez účasti samce. Jde o to, že samice v sobě může ukládat potřebné reprodukční buňky samce.
Vajíčka budoucích dětí jsou kladena do speciálního koženého vaku zvaného ooteca. Námi známí červenočerní zástupci na rozdíl od jiných jedinců tyto vaky nosí na sobě. Larvy se objevují dva až tři týdny poté, co se objeví břišní vak. Tyto malé repliky dospělých jedinců neboli nymf neustále línají, jak se vyvíjejí, a pak se stávají dospělci schopnými reprodukce.
V závislosti na druhu švábů může samice nosit 10 až 40 larev v jednom vejci. Prusové, jak je uvedeno výše, jsou mnohem plodnější než černoši. Buďte si jisti, že jakýkoli z tohoto počtu stačí k převzetí vašeho bytu v krátké době.
Období námluv švábů se neobejde bez náležité pozornosti. Neměli byste si myslet, že útočí na prvního zástupce svého druhu opačného pohlaví, na kterého narazí. Mezi samci probíhá skutečný boj o samici, v důsledku čehož vstupují do urputných bojů o právo pokračovat ve své rase. V tuto chvíli je jasné, proč švábi potřebují křídla. Samci jimi výhružně mávají, aby vypadali větší a svým řevem vyděsili závodníka. Samice zase hlásí připravenost k páření feromony, které jsou vylučovány speciálními žlázami. Samec, který ze švábího souboje vychází vítězně, vnímá pach jako signál a začíná páření, které trvá několik minut.
Další osud potomka do značné míry závisí na podmínkách, ve kterých rodina žije. Dá se říci, že je to ve vašich rukou. Pokud samice nemá přístup k dostatečnému množství potravy a pití, švábi se budou množit mnohem hůře.

Míra reprodukce švábů

Pokud je samici otevřený přístup k potravě a vodě, cyklus končí asi za měsíc. Pokud je však pro matku prostředí nepřátelské, s porodem nespěchá a nosí kapsli s miminky na sobě, dokud nedojde vývoj larev zpomalený špatnými podmínkami do žádoucí fáze.
Šváb se nejaktivněji reprodukuje v noci, zvláště pokud není umělé osvětlení. A zatímco majitel domu sní, vedle jeho potravy se odvíjejí pářící hry švábů, které pak vedou k výraznému růstu celé kolonie. Teplota může mimo jiné zpomalit rychlost reprodukce. Pokud klesne pod +10°C, někteří škůdci ztratí schopnost rodit děti nebo zemřou. Někteří toho využívají a brání švábům v rozmnožování a úspěšně je ničí v obrovském množství.

Frekvence výskytu nových švábů

Rychlost reprodukce charakteristická pro šváby je považována za velmi dynamickou. Po většinu svého života jsou to pářící se jedinci. Vzhledem k tomu, že tito tvorové nemají žádný vztah k ročním obdobím, lze výskyt nových švábů pozorovat po celý rok, což výrazně komplikuje proces jejich chovu. Stojí za zvážení, že během svého života jedna samice vyprodukuje 4 až 10 ooték, což dává dohromady asi 500 nových jedinců. Existují druhy, které mohou přivést na svět početnější potomky švábů.
Mluvíme o hmyzu, který nikdy nežije sám. Šváb, který najde horké místo, s sebou určitě přinese celou kolonii nebo vytvoří v bytě nové sídliště. Jejich vysoká míra přežití jim umožňuje rychle zachytit dostatečný prostor a zahájit aktivní reprodukci. Proto i jeden jedinec významně ohrožuje duševní klid čistotné hospodyňky. Děti se okamžitě naučí přizpůsobit se těm nejnepříznivějším životním podmínkám a získat vlastní jídlo. To se děje téměř okamžitě po narození nymfy, protože se o ně starají dospělí. Bílá larva ztmavne a ztvrdne a poté se vylíhne. Uběhne jen velmi málo času, než se stane plnohodnotným členem společnosti švábů.

Rychlost růstu švábů

Rychlost růstu švábů se může značně lišit v závislosti na podmínkách prostředí, dostupnosti potravy a vody, dostupnosti úkrytů, teplotě, vlhkosti, hustotě populace a konkrétním druhu švábů.

Při pokojové teplotě švábi obvykle procházejí celým vývojovým cyklem od vajíčka po dospělce během 6-12 měsíců po vylíhnutí z vajíčka.

Za velmi příznivých podmínek – vysoká teplota, dostatek potravy, nepřítomnost predátorů a konkurentů – však mohou švábi růst a vyvíjet se mnohem rychleji. Například při teplotách kolem 30°C se nymfy černého švába mohou stát dospělými během 2 měsíců.

Životnost švába

Průměrná délka života švába závisí na jeho životních podmínkách. Za dobrých okolností se dožívá čtyř let. Bez potravy mohou různé druhy žít 50 až 70 dní, ale bez vody pouze 7. Skořápka hmyzu vysychá a praská, což má za následek smrt švába. Vnější dehydratace je tedy zabije jako první.

Závěr

Pokud najdete alespoň jednoho švába, okamžitě udělejte všechna nezbytná opatření, abyste zabránili rozmnožování, jinak brzy najdete ve své kuchyni neuvěřitelné množství hmyzích kolegů.