Jak přežijí ti, kteří se setkají s medvědem: Jejich činy jsou v rozporu se vším, co jim říká jejich strach

Medvědi, vlci, rysi. Stalo se život v lotyšské vnitrozemí nebezpečným?

Medvědi, vlci, rysi. Stalo se život v lotyšské vnitrozemí nebezpečným?

Medvědi se potulují po dvorech domů, nahlížejí do oken, nebojí se aut; vlci napadají domácí zvířata a letos bylo potvrzeno již 33 útoků. 17.10.2021. XNUMX. XNUMX, Sputnik Lotyšsko

RIGA, 17. října – Sputnik. Při čtení zpráv člověk získává dojem, že lidé žijící v odlehlých usedlostech a venkovských domech se již nemohou cítit bezpečně, protože z lesa vycházejí predátoři a už se lidí nebojí. Je to opravdu pravda? Redaktorka portálu Ventspilnieks.lv Ilona Bērziņa požádala jednoho z nejznámějších lotyšských badatelů přírody, vedoucího odborníka odboru ochrany přírody Regionální správy Kurzeme, Vilnise Skuji, aby nám pověděl o zvycích vlků, medvědů a rysů. Podle Státní lesní správy letos vlci v jelení zahradě zabili 74 ovcí, 4 kusy skotu, 5 psů a 5 jelenů a 14 ovcí a jedna koza byly nalezeny zraněné. Ve Ventspilském regionu bylo potvrzeno šest útoků vlků, na jedné farmě v regionu Madona vlci během jednoho týdne třikrát lovili dobytek… Proč se vlci najednou stali tak osmělenými? Koneckonců, ještě nepřišla ani studená zima, ani „hladové období“ v lese, kdy mohou predátoři chodit lidem na dvorky hledat potravu. Jakési „cvičiště“ Vilnis Skuja uvedl, že vlci se chovají přesně tak, jak by podle své biologie měli, ale útoky souvisejí hlavně s tím, že se vlci seznámili s „uměním lovu“. Koncem léta – začátkem září začínají mladá vlčata doprovázet své rodiče na lovech a pro starší vlky je snazší je vzít s sebou na místa, kam kořist během lovu nemůže tak rychle uniknout. Možná vlci celé léto sledovali stádo ovcí v lese, jejichž pach vlci cítili na vzdálenost několika kilometrů, ale měli lesní zvěře dost a vydat se na lov ovcí se jim zdálo příliš riskantní. Na podzim, když jsou nohy malých vlčat dostatečně dlouhé na to, aby mohly běhat za starým vlkem, je pro ně pohodlnější dívat se směrem k domácím zvířatům. Proto na podzim, kdy se domácí zvířata zdají být pro vlky snadnější kořistí, jsou více ohrožena útokem. Chovatel hospodářských zvířat žijící obklopený lesem musí počítat s tím, že z lesa může vyjít někdo, kdo bude chtít sníst jeho dobytek. Proto potřebuje dobrý plot, psy, osla nebo lamu ve stádu ovcí. Nejúčinnější „zbraní“ je osel. Vím, že stádo lze před predátory ochránit velkými a rozzuřenými psy, mužem se zbraní nebo elektrickým pastýřem – na to druhé však několik sad drátů nebude stačit, potřebujete jich pět nebo šest. A osel? Co dokáže tenhle tvrdohlavý muž vlkovi udělat? A přesto, i když se takový strážce může zdát neobvyklý, je docela účinný. Podle příběhu švýcarského farmáře, který má osla hlídajícího stádo 80 ovcí již několik let, dokáže osel zabít vlka jednou přesnou ranou a vlci se takovému stádu s takovým chovatelem vyhýbají. Vilnis Skuja zase uvedl, že zvířata jako osli a lamy, když žijí společně s ovcemi, začnou vnímat, že patří ke stádu. „Jenže tohle jsou ty ‚zlé‘ ovce, které chrání ty ostatní,“ řekl Vilnis Skuja. „Pokud má majitel pět nebo deset ovcí, pak chov osla možná není ziskový, protože sní víc než celé stádo dohromady.“ Pokud je ale stádo velké, pak má smysl o takových ochranných opatřeních přemýšlet, protože tato velká zvířata ho skutečně chrání. Jsou docela agresivní a někdy stačí, aby vlk viděl, že ve stádě je někdo neobvyklý. „Prostě se vyděsí a už se tím směrem nevydá,“ řekl badatel přírody. Starému vlkovi, který se takříkajíc specializoval na domácí zvířata, však pouhá přítomnost osla ve stádě nemusí stačit. V tomto případě budou nejlepšími pomocníky dobří pastýři, například kavkazský ovčák, středoasijský nebo horský pyrenejský. Podle „zákonů vlků“ však někdy stádo neohrožují staří a ostřílení predátoři, ale mladí vlci – letošní vlčata a loňští samci, kteří ještě nemají dostatek zkušeností a domácí dobytek svého druhu je pro ně snadnější kořistí. „Tato situace není úplně jednoduchá, protože vlci mají přísnou hierarchickou organizaci a kdybychom ji v určitém okamžiku narušili, vznikl by takový „zmatek“, kdy se může stát cokoli,“ říká Vilnis Skuja. Redaktor říká, že to znamená, že si za to může z velké části sám člověk – pokud je vůdce smečky během lovu zabit, pak mláďata takříkajíc zůstanou bez „pevné tlapky“ a začnou napadat hospodářská zvířata. Vilnis Skuja souhlasí s tím, že se to stát může. „Vlčice má také právo být vůdkyní smečky, pokud zůstane.“ Může se ale také stát, že během lovu jsou všichni zkušení vlci zabiti a zbývající „mladí“, kteří jsou ve srovnání s lidmi jako teenageři, začnou být přitahováni k okraji lesa, kde se pasou ty ovce nebo nějaký jiný dobytek, který se může snáze stát jejich kořistí.“ Vzhledem k tomu, že se v Lotyšsku loví vlci, zvířata pociťují přirozený strach a respekt k lidem. Je nepravděpodobné, že byste se s tímto predátorem v lese setkali; vlk je lstivý, lidem se vyhýbá a ve většině případů odchází dříve, než si ho člověk všimne. A přesto, pokud náhodou v lese potkáte vlka, neměli byste se k němu přibližovat, ale klidně odejít. A ještě jedna věc. Není důvod se obávat, že vlk napadne člověka. Poslední známý případ se stal v roce 2001 a vlk měl vzteklinu. Normální, zdravý vlk si od lidí bude držet odstup. „Špatní“ medvědi klepou na dveře. Na konci letošního léta zřejmě Lotyšsko zažilo skutečný „medvědí výsadek“. Posuďte sami: „Ve Vijciemsu v severním Vidzeme už lidi ohrožuje pět medvědů.“ Na několika místech v okolí Vijciemsu již byly zničeny zahrady a včelíny, poškozeny zemědělské usedlosti a do budov se pokoušela dostat i zvířata.“ „Nebojí se přítomnosti lidí, leží na verandách, vyrážejí dveře do technických místností, takže několik rodin muselo opustit svá venkovská domy.“ Zní to opravdu děsivě. Dobrou zprávou je, že medvědi hnědí nebyli spatřeni v lesích Kurzeme ani ve Ventspilském regionu. V dnešním okrese Talsi byl živý medvěd naposledy spatřen v roce 2006, kdy připlaval z ostrova Ronyu. Na pláži v národním parku Slītere mezi Uši a Evaži byl zase nalezen utopený medvěd hnědý. V Lotyšsku je medvědů jen velmi málo, zatímco v Estonsku jich podle různých odhadů žije 500 až 700. Naši sousedé mají tento počet koňských nohou zhruba od osmdesátých let minulého století. V Estonsku je ročně uloveno přibližně 50 medvědů, což je stejný počet, jaký v současnosti žije v celém Lotyšsku. Protože se medvědi za normálních podmínek lidí bojí, nemají s nimi naši sousedé žádné větší konflikty a v Estonsku se dosud neslyšelo o tom, že by v důsledku útoku medvěda zemřel někdo. „Naši hnědí medvědi, kteří žijí v evropské části, se chovají zcela jinak než jejich agresivní američtí příbuzní nebo lední medvědi a jejich chování je velmi odlišné,“ vysvětlil badatel přírody. Vilnis Skuja připustil, že chování medvíďat medvídků z Vijciemsu, která poprvé upoutala širokou pozornost díky videu, na kterém jedí švestky na zahradě domu, není v žádném případě typické. „Takhle se typický medvěd nechová. Jsou zvyklí na lidi. Je těžké říct, zda je někdo choval doma na hranici s Estonskem, jak se o nich psalo ve zprávách, nebo je také možné, že pocházeli z některých ruských medvědích útulků, kde jsou mláďata bez matky odchovávána do věku 5-6 měsíců a poté vypouštěna do volné přírody, ačkoli ve skutečnosti měla s matkou žít ještě minimálně rok. Mláďata se instinktivně učí hledat potravu v lese, ale matka je důležitá v tom, aby jim ukázala, jak se vyhýbat lidem a obydleným oblastem. Ale v těchto případech se žádná medvědice nevyskytuje a tito nedospělí medvědi si velmi dobře pamatují lidský pach. Medvědi mají kolosální čich – vědci z Ruska píší, že řekněme, že dokážou ucítit mrtvé zvíře ze vzdálenosti několika desítek kilometrů. Je pravda, že zmíněná studie je relevantnější pro rozlehlé oblasti Sibiře, kde zvířata žijí na mnohem větších územích, a proto se s nimi lze setkat méně často a i jejich pach je méně častý. Pokud však mluvíme o návratu takových polovycvičených medvědů domů, je třeba říci, že farma voní a medvědi si pamatují „lidský pach“ z dětství. Díky tomu se nebudou bát a pak začnou chodit k domům stále častěji, protože tam můžete vylézt na švestku, v kompostu najdete jablka nebo něco jiného jedlého. Takto si zvyknou na to, že na takových místech je snadné sehnat jídlo. To ale není normální, to jsou takoví „rozmazlení“ medvědi,“ říká Vilnis Skuja. A co když se s nějakým náhodou setkáte? Abyste se na úzké cestě nepotkali s pánem lesa – medvědem, je pro člověka nejdůležitější dát medvědovi vědět, že je v lese. „Nemusíte chodit lesem tiše, nenápadně, jako to dělají lovci.“ Choďte normálně, šustete nohama, mluvte. Pokud si člověk jde sám sbírat bobule nebo houby, může si pro sebe říct hlasitá slova, zpívat, udeřit do stromu košíkem hub nebo kbelíkem s bobulemi, aby všechna zvířata v tomto lese věděla, že přicházíte. Hnědí medvědi, na rozdíl od ledních medvědů žijících na dalekém severu, nepovažují člověka za lov. Medvědi obvykle mohou zaútočit na člověka pouze tehdy, když se sami bojí, nebo když se k němu člověk přiblíží příliš blízko. Mohlo by to být nebezpečné, pokud se člověk ocitne mezi medvědicí a jejími mláďaty, nebo pokud si medvědice myslí, že mu chcete vzít potravu. Medvěd je primárně vegetarián a maso tvoří nanejvýš 15 % jeho potravy. Pokud ale medvěd v lese najde zvěř zabitou během lovu nebo kořist zanechanou vlkem a člověk se k této „trofeji“ medvěda přiblíží a dotkne se jí, pak medvěd může pochopit, že ji člověk sní, a pokusí se ho odehnat. A může vyskočit ze svého úkrytu a udeřit člověka tlapkou nebo se ho jen dotknout, když běží kolem. Ale takové případy jsou extrémně vzácné. „V našich zeměpisných šířkách, jak ukazují zkušenosti Estonců a Rusů, se medvědi lidí tak bojí, že když vycítí jejich přiblížení, snaží se utéct,“ řekl Vilnis Skuja. Co ale dělat, když je pro sběr lesních plodů vybrána nejatraktivnější mýtina, kde je medvěd již „v akci“? V tomto případě je nejrozumnější neutíkat a počkat, až medvěd uteče sám. „Pokud je medvěd už tak blízko, pak je nemožné před ním uniknout.“ Toto zvíře má velmi vysokou rychlost a medvěd rychle vzlétá. Pokud medvěd není šílený nebo nemocný, určitě uteče. Pokud zase mluvíme o těch medvědech, kteří rádi navštěvovali lidské domy, Vilnis Skuja poznamenal, že v souvislosti s těmito zvířaty budete muset vždy dělat těžká rozhodnutí, snažit se je odehnat a naučit je, že není dobré se k lidským domovům přibližovat. Pokud se to nepodaří, pak se s tím nedá nic dělat, budete ho muset eliminovat. Někdo vás sleduje ze stromu. Vilnis Skuja nazývá příběhy o rysech, kteří sledují člověka z větví stromů a pak se mu vrhnou na zátylek, „dědečkovy povídky“. Toto chování nikdy nebylo pro tato krásná zvířata typické. „Rys na lidi neútočí ani je neohrožuje.“ Rys potřebuje velké území, kde loví svou kořist – srnčí zvěř. Rys potřebuje území o rozloze přibližně 150-200 kilometrů čtverečních a pokud se do něj dostane „cizí příbuzný“, nemilosrdně ho vyžene. „Pouze teritoria samic a samců se mohou trochu překrývat.“ Vilnis Skuja vysvětlil, že rysi patří k druhu samoregulačních zvířat a dokáží si sami regulovat svou populaci. Vědci se domnívají, že rysi, stejně jako kočky, když najdou doupě s jinými mláďaty rysa, je jednoduše ukousnou k smrti. Pokud je zase v jedné oblasti příliš mnoho rysů, přesunou se dále na jiná místa, aby si našly nová loviště. „Rys je velmi pozorné zvíře.“ V životě jsem viděl spoustu rysů, protože jsem hodně chodil po lese. Rysi mě ale viděli mnohokrát, protože jsou to velmi pozorná a citlivá zvířata.

Medvědi nezařazují lidi do svého „jídelního lístku“ a jen zřídka nás považují za kořist. To však neznamená, že setkání s tímto predátorem je bezpečné. Člověk je pro medvěda zdrojem úzkosti a úzkost se může rychle rozvinout v agresi. Proto je hlavní zásadou nepřibližovat se, neprovokovat a nedělat prudké pohyby.

Foto: Design od Freepik, https://creativecommons.org/public-domain/pdm/

Ve volné přírodě si medvěd obvykle člověka všimne jako první díky svému vyvinutému čichu a sluchu. Ve většině případů odejde, aniž by se ukázal. Pokud se ale s medvědem setkáte tváří v tvář, je důležité pochopit, v jaké situaci se nacházíte.

Kdy je medvěd obzvláště nebezpečný

Určité okolnosti zvyšují pravděpodobnost agrese ze strany zvířete. Níže jsou uvedeny případy, kdy medvěd nemusí odejít, ale zaútočit.

Medvědice s mláďaty

Medvíďata jsou rozkošná, ale nikdy byste se k nim neměli přibližovat. V okruhu několika desítek metrů se téměř vždy nachází matka. Medvědice se svými potomky je jednou z nejnebezpečnějších forem volně žijících živočichů. Nebude se rozmýšlet – pokud usoudí, že ohrožujete její mláďata, zaútočí první.

Zraněné zvíře

Nemocný nebo zraněný medvěd se může chovat nepředvídatelně. Zranitelnost ho činí nervóznějším a strach agresivnějším. V takové situaci může i neutrální lidské chování vyprovokovat útok.

Ochrana kořisti nebo doupěte

Pokud náhodou přijdete na místo, kde medvěd jí nebo má doupě, jste vetřelec. Medvěd nezjistí, proč tam jste. Bude vás vnímat jako konkurenta nebo hrozbu a může zaútočit.

Doupata se často staví v jeskyních nebo pod převisy stromů, což se turistům může zdát jako vhodné úkryty. Než se schováte před deštěm, všímejte si stop, chomáčků srsti, pachu, škrábanců na kůře stromů nebo zvířecích pozůstatků v blízkosti.

Chování vašeho psa

Psi, zejména ti bez vodítka, mohou medvěda vyprovokovat. Ve snaze chránit svého majitele se vrhnou na predátora, což situaci jen zhorší. V panice se pes může vrátit zpět a přivést medvěda přímo k vám.

Jak se vyhnout problémům: Tipy pro turisty

Abyste se vyhnuli setkání s medvědem, musíte dodržovat jednoduchá, ale účinná pravidla. Platí zejména pro ty, kteří se vydávají do hor, lesů nebo na vícedenní túry.

1. Dejte najevo svou přítomnost

Medvěd nemá rád překvapení. Raději odejde, pokud předem ví, že je poblíž někdo. Během procházky si povídejte, zpívejte, tleskejte rukama, používejte zvonek na batohu. Takové signály vám pomohou medvěda nezaskočit.

2. Správně skladujte potraviny

Příjemné vůně jsou pro medvěda návnadou. Používejte vzduchotěsné nádoby, nenechávejte otevřené jídlo, zejména maso nebo ryby. Smažení klobás hned vedle stanu je lepší odmítnout – je to prakticky pozvánka na noční návštěvu.

3. Nepřipravujte si jídlo v blízkosti místa, kde spíte.

Pokud vaříte jídlo, dělejte to alespoň 100 metrů od stanu. Odpadky by měly být také sbírány a odváženy. I obaly a zbytky jídla mohou přitahovat zvířata.

Co dělat, když potkáte medvěda

Pokud se ocitnete tváří v tvář medvědovi, hlavní je nepanikařit. Vaše chování by se mělo odvíjet od situace a vzdálenosti.

Pokud je poblíž tábora medvěd

Pokud se vrátíte do stanu a uvidíte, že tam velí medvěd, znepříjemněte mu jeho přítomnost. Mluvte hlasitě, zvedněte ruce, můžete dupat nohama nebo klepat na kovové předměty. Hlavní je ukázat, že jste člověk a nebojíte se. Ve většině případů zvíře odejde.

Pokud jste viděli medvěda z dálky

Za žádných okolností neutíkejte ani nekřičte. Snažte se klidně odejít, aniž byste se k němu otočili zády. Mluvte klidným hlasem. Medvěd o vás nebude mít zájem, pokud vás nebude považovat za hrozbu.

Pokud je medvěd blízko, ale ještě nezaútočil

Udržujte oční kontakt, ale nedívejte se mu do očí – to může být vnímáno jako výzva. Pomalu ustupujte, aniž byste mávali rukama nebo dělali nějaké prudké pohyby. Pokud se přiblíží, můžete se ho pokusit odehnat – hlasitým mluvením, zvednutím bundy nad hlavu, abyste vypadali větší.

„Nejdůležitější je nedělat žádné prudké pohyby. Medvěd reaguje na strach. Klid a sebevědomí jsou nejlepším štítem,“ říká instruktor přežití Frédéric Montagnier.

Pamatujte na to hlavní

Medvědi se ve většině případů lidem vyhýbají. K útokům dochází, když se zvíře cítí ohroženo. Prostudujte si oblast, kam se chystáte, dodržujte jednoduchá pravidla a šance na setkání s medvědem bude minimální.

Ale pokud se to stane, zachování chladné hlavy, respekt k divokému zvířeti a rozumné chování vám mohou zachránit život.

Vyjasnění

Medvědi (Latinsky: Ursidae) je čeleď savců řádu Carnivora.