Hodnocení 10 nejlepších rostlin na poklopy do sklepa v Rusku

Výrobce jako první vytvořil mechanismus s nepřekonatelným měkkým pohybem dveří na pantech a pneumatických zvedácích. Zárubně se vyznačují nízkou spotřebou kovu, pevnosti je dosaženo výztužnými prvky (překladové nosníky ve dveřích, reakční lišty v zárubni).

Hummer PKF

Modelová řada: Premier, Max, Bond

Hliníkové krabice s víkem vyplněným potěrem. Těsnění se pokládá po obvodu čtvrtky rámu. Potěr s keramickým materiálem tvoří v žlabu monolitickou desku, ale nabývá na hmotnosti a zvyšuje bodové zatížení smyčkového spoje. Síla plynových tlumičů je vypočtena pro vrstvu cemento-pískové směsi a žulového obkladu.

Na výstavě MosBuild’2017 byl představen prototyp z Bond oceli a model byl uveden do sériové výroby. Podrobná analýza modelu s ukázkou fotografií a videí v plném měřítku byla provedena v tomto článku.

Tovární poklopy REVIZOR

Značky: Lift, Lift 2.0, Paritet

Konstrukce svařovaného hliníkového profilu s kloubovým spojem. Víko je vyplněno cementem a pokryto dlaždicemi na úrovni. Okraje žlabu a rámu zůstávají viditelné na povrchu podlahy. Krabice se instaluje na podlahový otvor pomocí stěrkového zařízení nebo se ponoří do otvoru v připravené čtvrti. Vylepšený model Lift 2.0 se podle zástupců společnosti otevírá „jako dveře Mercedesu“. Tato verze je zcela ukryta v obkladech vč. ze strany smyčkového mechanismu. Patentovaný zámek se otevírá klíčem se závitem.

V roce 2018 byla vyvinuta ocelová hermetická modifikace Parity, fotografie a popisy jsou uvedeny v novinkách.

Událost Rjazaň

Jméno: LNS

Výrobce byl první, kdo obsadil mezeru a udržuje si vedoucí postavení ve výrobě ocelových výrobků s odsazením závěsu za osou otevíráník odstranění průvanu ze smyčkového připojení. Rám je vyroben z lisované oceli válcované za studena 3 mm (jiným způsobem je obtížné mechanismus realizovat), dveře jsou vyrobeny z trubky 40*40 o síle stěny 4 mm. Mezi rám plátna a sádrokartonovou desku je položen ocelový plech 1,2 mm. Kanálové panty s bočními výztuhami. Těsnění je položeno po obvodu rámu. Nátěr odolný proti vandalismu se starožitným práškovým smaltem. Tepelné mosty v kloubových výklencích jsou při instalaci do podlahy eliminovány polyuretanovou pěnou. Na zakázku je možné vyrobit vlnitou trubku pro hotové otvory. Víko je možné izolovat 40mm polystyrenovou pěnou s ocelovým plechem 0,55, ve spodní části zbarveným podle barvy korpusu. Deklarovaná nosnost: rozložené zatížení 200 kg/m². Výrobce umožňuje kolize s osobními vozidly.

Charcon

Ochranné známky: Light Economy, Stealth, Kontur

Používá vyztužené materiály (za tepla válcovaný úhelník a profilová trubka) v konstrukci. Vyznačuje se kvalitou průběžného svarového spoje a bezpečnostní rezervou pro dovolené zatížení. Základní modely jsou vyrobeny z hrubé oceli. Je zde možnost výroby z nerezové oceli. Snad největší sortiment v ceníku: izolovaná vrata, vlnitý plech na víku garáže a automatický elektropohon jsou zařazeny v samostatné řadě. Základní balení obsahuje jednotku pro upevnění dveří ve vyvýšeném provedení.

Levácká PPK

Modely: Kombi, Perimeter

Základní provedení na levém obrázku: čtvercová krabice v=54 mm s plnicí vanou na dlaždice. Jako první realizoval ponorný podlahový rám vyrobený z rohu zcela v hliníkovém provedení vč. sestava smyčky (na obrázku vpravo).

Augustal

Specializovaná výrobní organizace s instalačními službami pro horizontální poklopové produkty z černé a nerezové oceli v Moskvě a Moskevské oblasti. Vyrábí interiérové ​​a kusové venkovní rámy na zakázku s povrchovou úpravou dlažbou, laminátem, vlnitou ocelí a terasovými deskami; plněné tvrzeným sklem. Společnost si vysloužila dobré recenze za kvalitu.

PTK Delight

Produkty: LNPV, LNPN.

Svařované výrobky zjednodušené konstrukce z úhlu 50*50 (příruba nahoru nebo dolů) s opláštěním rámu z trubky 40*20 bez výztužných prvků. Klasický zdvihací mechanismus s rohovými panty, dorazy a zámkem. Deklarované rozložené zatížení vrat: 700 kg/m². Na fotografii je ukázka struktury stojiny 600*600 a testování nosnosti nakladačem.

CPD praxe

Značka: Portal

Umožňuje rozložené zatížení na rámech až 1000 kg/m². Jediný ze všech prováděl testy v laboratorních podmínkách s hydraulickým lisem, který přinesl zatížení víka o rozměrech 600*600 mm na 1419 kg. V tomto případě byl rám ohnut o 5 mm, deformace bez lisu byla 0,2 %. Mezi konstrukční prvky si všimneme cylindrické vložky zámku, která je uzavřena před vniknutím stavebního a domovního odpadu. V rámu dveří nejsou žádné příčné spoje.

Seznam zahrnuje továrny s vlastními výrobními zařízeními a vybavením. Některé metropolitní internetové obchody, které se nazývají „výrobci“ poklopů v Ruské federaci, nejsou do hodnocení zahrnuty.

15. července 1975 začal kosmický let Sojuz-Apollo: sovětská kosmická loď Sojuz-19 byla vypuštěna z kosmodromu Bajkonur a poslední Apollo bylo vypuštěno z Kennedyho vesmírného střediska ve Spojených státech. O několik dní později si velitelé posádek potřásli rukama ve vesmíru, k čemuž došlo, když úspěšně spojené lodě přelétaly Labe. Příprava na tento let znamenala začátek praktické spolupráce mezi Washingtonem a Moskvou ve vesmíru. Začala na vrcholu studené války a nepřestala dodnes, a to ani na pozadí ukrajinské krize.

Jak začala sovětsko-americká vesmírná spolupráce

Myšlenka, že se vesmír stane prostorem pro mezinárodní spolupráci, se objevila současně s fantaziemi o jeho dobytí. S myšlenkou takové spolupráce přišel Konstantin Ciolkovskij, který položil teoretické základy kosmonautiky. Například v povídce „Mimo Zemi“, publikované v roce 1920, vylíčil tým předních vědců z různých zemí, kteří realizují program meziplanetárních cest.

Tyto myšlenky nebyly opuštěny ani tehdy, když se kosmonautika začala přesouvat do praktické sféry. 10. listopadu 1960, šest měsíců předtím, než se Jurij Gagarin stal prvním kosmonautem, noviny Pravda otiskly článek hlavního konstruktéra sovětských raketových a kosmických systémů Sergeje Koroljova, ve kterém předpověděl: „Není daleko doba, kdy mocné kosmické lodě o hmotnosti mnoha desítek tun, vybavené nejrůznějším vědeckým vybavením a s početnou posádkou, opustí Zemi a stejně jako starověcí Argonauti se vydají na dlouhou cestu. <. >Můžeme doufat, že v tomto ušlechtilém, gigantickém podniku se bude stále více rozšiřovat mezinárodní spolupráce vědců prodchnutá touhou pracovat ve prospěch celého lidstva, ve jménu míru a pokroku.“

Podobné postoje zastávaly i v zahraničí. Spolupráce mezi SSSR a USA v oblasti vesmíru začala se zahájením praktického průzkumu vesmíru oběma mocnostmi. Tomu nebránilo ani to, že v těchto letech procházely jedním z nejakutnějších období v historii bilaterálních vztahů. Akademie věd SSSR a Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) USA tak 8. června 1962 podepsaly první dohodu o spolupráci v oblasti mírového průzkumu vesmíru. Stalo se tak krátce poté, co Američané uskutečnili svůj první orbitální kosmický let (v únoru 1962) a doslova na prahu kubánské raketové krize (říjen 1962).

Společný let Sojuzu a Apolla se stal symbolem uvolnění napětí mezi oběma geopolitickými póly. Jeho příprava začala v roce 1970, kdy se myšlenka takové expedice projednávala v korespondenci mezi prezidentem Akademie věd SSSR Mstislavem Keldyšem a ředitelem NASA Thomasem Painem. Ve stejném roce začaly konzultace mezi sovětskými a americkými technickými specialisty, první z nich se konala v říjnu v Moskvě.

Foto: Valentin Kuzmin/TASS

Dne 24. května 1972 podepsaly SSSR a USA historickou „Dohodu o spolupráci při výzkumu a využívání kosmického prostoru pro mírové účely“. Let Sojuz-Apollo byl předpokládán článkem 3 dokumentu, který uváděl: „Strany se dohodly na provedení prací na vytvoření kompatibilních prostředků pro setkání a spojení sovětských a amerických kosmických lodí a stanic s lidskou posádkou s cílem zlepšit bezpečnost letů s lidskou posádkou do vesmíru a zajistit možnost provádění společných vědeckých experimentů v budoucnu. První experimentální let k otestování takových prostředků, který by zajistil spojení sovětské kosmické lodi typu Sojuz a americké kosmické lodi typu Apollo se vzájemným přesunem astronautů, by se měl uskutečnit v průběhu roku 1975.“

Dokument podepsali předseda Rady ministrů SSSR Alexej Kosygin a prezident USA Richard Nixon. Stalo se tak během vůbec první návštěvy amerického vůdce v Moskvě (a druhé v SSSR po cestě Franklina Roosevelta na Jaltskou konferenci v roce 1945), dva dny před podpisem Smlouvy o omezení strategických zbraní (SALT-1).

Jak se připravovali na první mezinárodní let do vesmíru

Program se oficiálně nazýval Experimentální let Apollo-Sojuz (EPAS). Technickým ředitelem programu ze SSSR byl člen korespondent Akademie věd SSSR Konstantin Bušujev, z USA Dr. Glenn Lunney, vedoucími letu byli sovětští a američtí kosmonauti Alexej Jelisejev a Peter Frank.

Za necelé tři roky, od roku 1972 do roku 1975, strany vytvořily speciální modifikace svých kosmických lodí. Sojuz byl tak přeměněn z třímístné na dvoumístnou a vybaven dokovací jednotkou – androgynní periferní dokovací jednotkou (APAS), vyvinutou v Ústředním konstrukčním úřadu experimentálního strojírenství.

Nová modifikace lodi (7K-TM, Sojuz-M) prošla třikrát konstrukčními letovými zkouškami. Dva lety byly bezpilotní (v dubnu a srpnu 1974), jeden byl pilotovaný, provedený v prosinci 1974 Anatolijem Filipčenkem a Nikolajem Rukavišnikovem (loď létala pod názvem Sojuz-16). Úpravy proběhly i u nosné rakety (11A511U, neboli Sojuz-U) – získala vylepšené energetické charakteristiky motorů prvního a druhého stupně.

Nosná raketa Sojuz-U se sovětskou kosmickou lodí Sojuz-19 přepravovaná na startovní rampu kosmodromu Bajkonur
Foto: Nikolay Akimov, Albert Pushkarev/TASS

Americká loď Apollo byla vybavena dokovacím a přechodovým prostorem s přechodovou vzduchovou komorou o délce více než 3 m a průměru 1,4 m. Bylo nutné kombinovat systémy podpory života lodí s různými atmosférami: na Apollu dýchali téměř čistý kyslík, ale za nízkého tlaku (0,35 atmosférického), a na Sojuzu bylo složení a tlak podobné těm na Zemi. Kvůli těmto rozdílům byly upraveny i obleky sovětských kosmonautů, protože se při kontaktu s čistým kyslíkem staly požárně nebezpečnými. Pro obleky byla vyvinuta tkanina na bázi nového tepelně odolného polymerního vlákna (nazývala se „Lola“).

Konečně, během přípravy první mezinárodní vesmírné mise, bylo Koordinační a výpočetní centrum NII-88 v Podlipkách (nyní Koroljov) u Moskvy transformováno na Sovětské centrum řízení letů (nyní Centrum řízení letů Roskosmosu), které od roku 1977 bude koordinovat lety všech domácích kosmických lodí, orbitálních a meziplanetárních stanic.

Složení posádky bylo oznámeno v roce 1973. Velitelem Sojuzu-19 byl jmenován Alexej Leonov, který v roce 1965 provedl první výstup do vesmíru v historii (během letu na kosmické lodi Voskhod-2). Palubním inženýrem byl jmenován Valerij Kubasov, který se již jednou na oběžné dráze zúčastnil: v roce 1969 se zúčastnil prvního skupinového letu tří kosmických lodí na Sojuzu-6 (další dvě byly Sojuz-7 a Sojuz-8).

Velitelem programu Apollo byl Thomas Stafford, který měl na kontě tři kosmické lety (v letech 1965, 1966 a 1969). Pro další dva členy americké posádky – pilota velitelského modulu Vance Branda a pilota dokovacího modulu Donalda Slaytona – měl být nadcházející let prvním.

Posádky obou zemí: Slayton, Stafford, Brand, Leonov, Kubasov (zleva doprava)
Foto: Public Domain

Sovětská strana měla kromě hlavní posádky připravené tři záložní, americká strana dvě. Moskva navíc připravovala záložní loď Sojuz-22. Nic z toho však nebylo potřeba.

Setkání na Labi

15. července 1975 v 15:20 moskevského času byla z kosmodromu Bajkonur odstartována nosná raketa Sojuz-U se Sojuzem-19. O sedm a půl hodiny později, ve 7,5:22 moskevského času, byla ze startovacího komplexu v Kennedyho vesmírném středisku (Merritt Island, Florida) odstartována raketa Saturn-50B s programem Apollo.

O dva dny později, 17. července v 19:12 moskevského času, se obě lodě úspěšně spojily a vytvořily tak vůbec první jednotný mezinárodní orbitální komplex. Ve 22:17 moskevského času se otevřely poklopy lodí a posádky se vřele pozdravily v dokovacím modulu.

Historické „podání ruky ve vesmíru“ se mělo uskutečnit během letu nad Moskvou, ale proces spojení byl urychlen, vzpomínal Leonov v rozhovoru pro agenturu TASS v roce 2015.

„Nakonec jsme otevřeli poklop a potřásli si rukama nad Labem – je to symbolické. Potřásl jsem Staffordovi rukou a vtáhl ho do naší lodi. Všichni jsme se společně usadili u stolu v naší lodi,“ řekl velitel Sojuzu-19.

Po zakotvení posádky lodí obdržely blahopřejné telefonáty od generálního tajemníka Ústředního výboru KSSS Leonida Brežněva a amerického prezidenta Geralda Forda.

Lodě zůstaly v doku téměř dva dny a sovětští a američtí astronauti společně provedli sérii vědeckých experimentů. První den se Brand připojil ke Kubasovovi v Sojuzu 19 a Leonov ke Staffordovi a Slaytonovi v Apollu. Druhý den Kubasov a Brand opustili Sojuz 19 a připojili se ke Slaytonovi v Apollu, takže Leonov a Stafford zůstali v Sojuzu 19.

K definitivnímu odpojení došlo 19. července v 18:26 moskevského času. Předtím se lodě na krátkou dobu oddělily, aby provedly experiment s vytvořením „umělého zatmění Slunce“: Apollo se od Sojuzu-19 vzdálilo o 220 m a zakrylo před ním Slunce, sovětská posádka fotografovala sluneční korónu.

Posádka Sojuzu 19 se na Zemi vrátila 21. července, Apollo 24. července. S koncem tohoto letu skončil i americký program Apollo. Po dalších šest let držel SSSR monopol na pilotované kosmické lety, období, které skončilo startem prvního raketoplánu v dubnu 6.

Foto: Albert Puškarev/TASS

Úspěšná zkušenost se společným sovětsko-americkým kosmickým letem vydláždila cestu pro následné mezinárodní projekty: program Interkosmos byl dále rozvíjen (byly do něj zahrnuty společné pilotované lety), byla organizována společná práce s NASA na ruské vesmírné stanici Mir (létaly k ní raketoplány) a objevila se Mezinárodní vesmírná stanice (ISS).

Rusko-americká spolupráce pokračuje dodnes. Nezáleží na tom, kdo obsazuje Oválnou pracovnu: i za vlády Joea Bidena, který se chystal Rusku způsobit „strategickou porážku“, zástupci NASA i ministerstva zahraničí otevřeně prohlašovali, že spolupráce s Moskvou musí pokračovat. Dnes obě vesmírné mocnosti podporují program křížových letů k ISS, který společně vytvořily: naši kosmonauti létají na amerických lodích Crew Dragon a Američané na našich Sojuzech MS.

Přečtěte si další novinky na našem telegramovém kanálu @expert_mag