GOST 30244-94 Stavební materiály. Zkušební metody pro. | Dokipedia

1 VYVINUTO Státním ústředním výzkumným a konstrukčním a experimentálním ústavem pro komplexní problémy stavebních konstrukcí a zařízení pojmenovaným po V. A. Kučerenkovi (Kucherenko TsNIISK) a Centrem pro požární výzkum a tepelnou ochranu ve stavebnictví TsNIISK (TsPITZS TsNIISK) Ruské federace

PŘEDSTAVENO ministerstvem výstavby Ruska

2 PŘIJATÉ Mezistátní vědeckotechnickou komisí pro normalizaci a technickou regulaci ve stavebnictví (INTKS) dne 10. listopadu 1993.

Hlasoval pro přijetí:
Název státu
Název vládního orgánu
řízení výstavby
Ázerbájdžánská republika
Gosstroy Ázerbájdžánské republiky
Arménská republika
Státní architektura Arménské republiky
Běloruská republika
Ministerstvo architektury a stavebnictví Běloruské republiky
Kazašská republika
Ministerstvo výstavby Republiky Kazachstán
Kyrgyzská republika
Gosstroy Kyrgyzské republiky
Moldavská republika
Ministerstvo architektury a výstavby Moldavské republiky
Ruská federace
Ministerstvo výstavby Ruska
Tádžická republika
Státní stavební výbor Republiky Tádžikistán
Uzbecká republika
Státní výbor pro architekturu a výstavbu Republiky Uzbekistán
Státní výbor pro rozvoj měst Ukrajiny

3 Oddíl 6 této normy je autentickým textem normy ISO 1182-80 Požární zkoušky – Stavební materiály – Zkoušky nehořlavosti Požární zkoušky – Stavební materiály – Zkoušení nehořlavosti (třetí vydání 1990. 12. 01).

4 V ÚČINNOSTI OD 1. ledna 1996 jako státní norma Ruské federace usnesením Ministerstva stavebnictví Ruska ze dne 4. srpna 1995 N 18-79

5 MÍSTO ST SEV 382-76, ST SEV 2437-80
6 REPUBLIKACE. ledna 2006

Rozsah 1

Tato norma stanoví metody pro zkoušení stavebních materiálů na hořlavost a jejich klasifikaci do skupin hořlavosti.

Tato norma se nevztahuje na laky, barvy a jiné stavební materiály ve formě roztoků, prášků a granulí.

2 Normativní reference

Tato norma používá odkazy na následující normy:
GOST 12.1.033-81 Systém norem bezpečnosti práce. Požární bezpečnost. Pojmy a definice
GOST 18124-95 Ploché azbestocementové desky. Technické podmínky

3 Definice

Tato norma používá termíny a definice podle GOST 12.1.033, jakož i následující termíny.
udržitelný hoření plamenem: Nepřetržité hoření materiálu plamenem po dobu nejméně 5 s.

vystaveno povrch: Povrch vzorku, který je během zkoušky hořlavosti vystaven teplu a/nebo otevřenému ohni.

4 Základní ustanovení

4.1 Zkušební metoda I (oddíl 6) je určena pro klasifikaci stavebních materiálů jako nehořlavých nebo hořlavých.

4.2 Zkušební metoda II (oddíl 7) je určena pro zkoušení hořlavých stavebních materiálů za účelem stanovení jejich skupin hořlavosti.

4.3 Doporučuje se zahájit testování metodou I, pokud hmotnostní podíl organických látek v materiálu není větší než 2 %.

5 Klasifikace stavebních materiálů podle skupin hořlavosti

5.1 V závislosti na hodnotách parametrů hořlavosti stanovených metodou I se stavební materiály dělí na nehořlavé (NC) a hořlavé (C).

5.2 Stavební materiály jsou klasifikovány jako nehořlavé s následujícími hodnotami parametrů hořlavosti:
— zvýšení teploty v peci nepřesahuje 50 °C;
— ztráta hmotnosti vzorku nejvýše 50 %;
— doba hoření stabilního plamene není delší než 10 s.

Stavební materiály, které nesplňují alespoň jednu ze stanovených hodnot parametrů, jsou klasifikovány jako hořlavé.

5.3 Hořlavé stavební materiály se v závislosti na hodnotách parametrů hořlavosti stanovených metodou II dělí do čtyř skupin hořlavosti: G1, G2, G3, G4 v souladu s tabulkou 1. Materiály by měly být zařazeny do konkrétní skupiny hořlavosti za předpokladu, že všechny hodnoty parametrů odpovídají hodnotám stanoveným v tabulce 1 pro tuto skupinu.

Tabulka 1 – Skupiny hořlavosti
Skupina hořlavosti
materiály
Parametry hořlavosti
teplota
spaliny
poškození
poškození
Doba trvání nezávislého spalování, s

Poznámka: U materiálů skupin hořlavosti G1-G3 není během zkoušení povolena tvorba hořících kapek taveniny.

6 Metoda zkoušení hořlavosti pro klasifikaci stavebních materiálů jako nehořlavých nebo hořlavých

Rozsah 6.1

Tato metoda se používá pro homogenní stavební materiály.

U vrstevnatých materiálů lze tuto metodu použít jako metodu hodnocení. V tomto případě se testy provádějí pro každou vrstvu, která materiál tvoří.

Homogenní materiály jsou materiály sestávající z jedné látky nebo rovnoměrně rozložené směsi různých látek (například dřevo, pěnové plasty, polystyrenbeton, dřevotřískové desky).

Laminované materiály jsou materiály vyrobené ze dvou nebo více vrstev homogenních materiálů (například sádrokartonové desky, laminované papírenské plasty, homogenní materiály s nehořlavou úpravou).

6.2 Zkušební vzorky

6.2.1 Pro každou zkoušku se připraví pět válcových vzorků o následujících rozměrech: průměr mm, výška (50±3) mm.

6.2.2 Pokud je tloušťka materiálu menší než 50 mm, vzorky se vyrábějí z odpovídajícího počtu vrstev, aby byla zajištěna požadovaná tloušťka. Vrstvy materiálu jsou pevně spojeny tenkým ocelovým drátem o maximálním průměru 0,5 mm, aby se zabránilo vzniku vzduchových mezer mezi nimi.

6.2.3 V horní části vzorku by měl být otvor o průměru 2 mm pro instalaci termočlánku do geometrického středu vzorku.

6.2.4 Vzorky se aklimatizují v sušárně s větracím otvorem při teplotě (60 ± 5) °C po dobu 20–24 hodin, poté se ochladí v exsikátoru.