Brigitte Bardot: I v 80 letech je stále egocentrickým dítětem – BBC News Russian Service
Jako první se – nejprve na stříbrném plátně a poté za nekonečného štěbetání kamer na pláži v Cannes v roce 1952 – objevila v bikinách a vytvořila z plavek, nebývalých ve své otevřenosti, prapor nového osvobozeného poválečná éra.
Beatles ji zbožňovali a po úspěchu filmu A Hard Day’s Night snili o tom, že s ní natočí svůj druhý film. Bob Dylan přiznal, že jeho úplně první píseň, kterou napsal, když mu bylo 15 let, byla věnována jí. Dlouhé vlasy hrdinky jednoho z jejích filmů „Babette Goes to War“, stažené zpět do drdolu, daly vzniknout novému oblíbenému účesu nazvanému „Babette“. Dieselová lokomotiva, vyráběná v Československu v 60-70 letech, dostala přezdívku „Bardotka“ – dva vypouklé nárazníky na její přídi svými tvary jasně připomínaly ženská ňadra, JEJÍ ňadra. A nakonec byla modelem pro sochu Marianne, národního symbolu Francie.
Přes sex ke slávě
Filmy s její účastí – a nebylo jich málo, asi padesát – jsou téměř zapomenuty. Když si namáháte paměť, můžete si vzpomenout na stejné „Babette“ nebo „Tři kroky v deliriu“ nebo. no, ano, samozřejmě, „A Bůh stvořil ženu“. Tento snímek se stal režijním debutem jejího tehdejšího manžela Rogera Vadima v roce 1956. Brigitte Bardot už v té době pracovala ve filmu pět let, ztvárnila tucet rolí, ale právě tento film – zejména její tanec nahá na stole – se stal jejím odrazovým můstkem k celosvětové slávě. A samotný film, který si získal obrovskou popularitu v puritánské Americe, která nikdy nepoznala takovou upřímnost, je dnes považován za předzvěst sexuální revoluce 1960. let.
Roger Vadim byl jedním z režisérů tzv. „nové vlny“ – hnutí francouzské kinematografie přelomu 50. a 60. let, které se v návaznosti na italský neorealismus snažilo vymanit se z tradičního kartonu a umělosti pre- válečné kinematografie, přiblížit se nové pravdě. Režiséři nové vlny se Bardot chytili – natočili ji Louis Malle i Jean-Luc Godard. Dokonce se zúčastnila konkurzu na jeden z avantgardních obrazů Andyho Warhola.
Nejoblíbenější
Byl tam nějaký talent?
Ale stejně jako její téměř současná Marilyn Monroe se její největší přednost – neodolatelná krása a svůdná sexualita – proměnila v prokletí. Ani ona, ani režiséři, kteří ji natočili, ani hudební producenti, kteří s ní spolupracovali, nedokázali překonat vnější přitažlivost a dosáhnout vnitřní hloubky.
Je to paradox, ale Brigitte Bardot, která jako zpěvačka natočila a vydala několik alb a desítky singlů, je v této inkarnaci známá snad především svým extrémně sexuálním číslem, ze kterého se snažila všemi možnými způsoby uniknout. Bylo to s ní v roce 1967, kdy Serge Gainsbourg nahrál své skandální erotické mistrovské dílo „Je t’aime. moi non-plus.” Bardot a Gainsbourg byli milenci, z písně bylo jejich spojení zcela zřejmé a ona, ve strachu z hněvu svého manžela německého obchodníka Guntera Sachse a také unavená svým jednoznačně sexuálním obrazem, přesvědčila Gainsbourga, aby nahrávku nezveřejnil. O rok později píseň znovu nahrál s mladou Angličankou Jane Birkin. Píseň se stala celosvětovým hitem a Birkin se stala hvězdou. Jen téměř o 20 let později, v roce 1986, vyšla nahrávka Gainsbourg and Bardot, která se dotkla málokoho. Sexuální svoboda šla v té době daleko dopředu a BB zůstala minulostí.
Nyní ani diváci, ani kritici, ani filmoví historici nejsou schopni oddělit kouzlo mládí a krásy od skutečného hereckého talentu a konečně pochopit: existoval tento talent?
Ve skutečnosti to může být jedno. Stejně jako zesnulá Monroe zůstává v naší paměti především díky kouzlu svého mládí a kráse. Brigitte Bardot hrála ve filmu naposledy před 40 lety, na pokraji definitivní ztráty kouzla mládí. Na rozdíl od své další téměř současné Catherine Deneuve se nechtěla (neměla odvahu?) posunout do jiného filmového věku, objevit se na plátně jako stárnoucí žena, odhalit jinou přitažlivost, která nezávisí na mládí.
Posedlost nebo šílenství?
Ale na rozdíl od svých předchůdkyň, předválečných filmových hvězd Grety Garbo nebo Marlene Dietrich, které se před zraky veřejnosti skrývaly v ústraní, ze života nezmizela. Po celých čtyřicet let je i nadále nevyčerpatelnou studnicí drbů a skandálů – nikoli však milostně-manželských, jak je pro hvězdy typické, jako spíše souvisejících s politickým a ekologickým aktivismem.
Ochrana zvířat se pro ni stala vášní hraničící s posedlostí. Někdy se však zdá, že tuto hranici už dávno překročila. Spolu s hranicí mysli. Co stojí řekněme za takové skandální činy, jako je kastrace sousedova osla, kterého bývalá herečka a nyní horlivá ochránkyně práv zvířat podezírala ze sexuálního obtěžování vlastního koně? Nebo otevřený dopis čínskému prezidentovi Ťiang Ce-minovi, ve kterém obvinila Číňany ze „zneužívání medvědů a zabíjení posledních tygrů a nosorožců na světě k výrobě afrodiziak“? Nebo ohlášený záměr požádat o ruské občanství, pokud budou v lyonské zoo utraceni dva sloni nemocní tuberkulózou?
Krajně pravicový paradox
Občanské postavení Brigitte Bardot se neomezuje pouze na ochranu zvířat. K politickým tématům se vyjadřuje s nemenší vášní a neméně přesvědčením. Pokud ale obvykle obránci přírody, zvířat a příznivci zeleného hnutí zaujímají levicové politické pozice, pak je zde Bardo ztělesněním paradoxu. Její sympatie patří krajní pravici.
Její manžel Bernard d’Ormal je bývalý poradce francouzské Národní fronty, strany stále vedené Marine Le Penovou, která zaujímá radikálně pravicové postoje. Přitom v době, kdy v jejím čele stál otec současného vůdce Jean-Marie Le Pen, byla považována za otevřeně neonacistickou. Brigitte Bardot bez jakýchkoliv sprostých slov vylévá žluč jak na muslimy („Už mě nebaví život pod jhem těchto lidí, kteří nás ničí, ničí naši zemi a vnucují nám svou morálku“), tak i na homosexuály ( „jako pouťové zrůdy kroutí zadky a křičí hlasy kastrátů o útlaku ze strany strašných heterosexuálů“), směrem k současnému umění („hovno“) a směrem k moderní francouzští politici („korouhvičky“). Ve svých vlastních očích se neliší od hrdinů předchozích generací, „kteří položili své životy, aby bojovali s vetřelci“.
Taková šokující upřímnost přivedla Barda před soud nejednou – na základě různých obvinění z rasové, národnostní a sexuální nesnášenlivosti. Celkem musela zaplatit pokuty v řádu desítek tisíc franků a eur.
A v 80 letech dítě
80 let je věk výsledků. Co je to za fenomén, Brigitte Bardot? Máme být stále fascinováni magickou, hvězdnou sexualitou jejího mládí, nebo máme být zděšeni absurditou a divokostí jejího chování a výroků ve zralém a vysokém věku?
„Bardo je Bardo,“ říká její životopisec Marie-Dominique Lelevre. – Odporuje definici. V mnoha ohledech zůstává dodnes bezstarostným, sebestředným dítětem.“
Mladá Brigitte Bardot byla okouzlující. Talentovaná a smyslná herečka vždy přitahovala pozornost. Muži o ní snili, ženy jí záviděly a Vatikán ji otevřeně prohlásil za zosobnění hříchu. Brigitte Bardot nikdy nepovažovala za nutné se ospravedlňovat, i když riskovala, že se objeví v nelichotivém světle. Bylo jí 25 let, když se jí narodil jediný syn Nicolas-Jacques Charrier. A o dva roky později Brigitte Bardot klidně svěřila péči o dítě svému otci.
Důsledky vášně
Brigitte Bardot. / Foto: www.wallpapersafari.com
Brigitte Bardot nikdy neměla nouzi o muže. Jejím prvním manželem byl Vadim Roger. Věří se, že to byl on, kdo z ní udělal skutečnou hvězdu. Herečka ve svých rozhovorech často hovořila o vlivu režiséra na její formování a vývoj. Sám Roger Vadim však na tuto věc měl jiný názor. Brigitte se vždy řídila radami producenta, ale její úspěch byl umožněn osobními vlastnostmi herečky: šarmem a veselostí, jemným smyslem pro humor, schopností nestydět se před kamerou a zcela svobodně vést rozhovory se zástupci tisku.
Roger Vadim. / Foto: www.pbs.twimg.com
Manželství s Rogerem Vadimem netrvalo dlouho, domácí problémy postupně ničily city. Po rozvodu s režisérem herečka chodila s Jeanem-Louisem Trintignantem, poté, co odešel do armády, měla poměr s ženatým Gilbertem Bécaudem, poté s hudebníkem Sachou Distelem.
Brigitte Bardot a Jacques Charrier. / Foto: www.pinimg.com
Když Brigitte Bardot přijala nabídku režiséra Christiana-Jacquese hrát ve filmu „Babette jde do války“, sotva si představovala, jak moc tato práce změní její život. Na place se herečka seznámila se svým kolegou Jacquesem Charrierem. Začal mezi nimi vášnivý románek, ale herečka neměla v plánu ve svém životě cokoli měnit.
Brigitte Bardot. / Foto: www.yandex.net
Když si Brigitte uvědomila, že čeká dítě, spěchala k lékařům s nadějí, že podstoupí potrat. Za zmínku stojí, že potraty byly ve Francii nelegální až do roku 1975. V roce 1959, kdy herečka otěhotněla, mohla podstoupit nelegální potrat pouze soukromě. V té době už ale byla tak slavná, že se žádný lékař neodvážil provést podzemní operaci.
Bolestivé těhotenství
Brigitte Bardot. / Foto: www.ilargi.lisimg.com
Později Brigitte Bardot prohlásila: Jacquese Charriera nemilovala natolik, aby s ním založila rodinu. Blížící se narození dítěte ji však donutilo hercovu žádost o ruku přijmout. V červnu 1959 se stala Charrierovou manželkou. Poslední měsíce těhotenství herečka strávila ve svém bytě a bála se i jen otevřít závěsy na oknech. Paparazzi doslova obklíčili její dům v naději, že pořídí alespoň jeden snímek těhotné Brigitte.
Brigitte Bardot a Jacques Charrier v den své svatby. / Foto: www.mylitta.ru
Těhotenství lze jen stěží nazvat nejšťastnějším obdobím v životě herečky. Cítila se špatně a trpěla kvůli změnám ve svém vzhledu. Brigitte chtěla jít ke kadeřnici, aby si upravila vlasové kořínky, ale manžel jí zakázal opustit dům. Pokus o neuposlechnutí vedl k hádce, v důsledku které ji Jacques fackoval a na dřevěných dveřích skříňky, do kterých narazila, se objevila prasklina. Když upadla, silně se narazila do zad a od té doby ji neustále trápila ledvinová kolika.
Brigitte Bardot. / Foto: www.maxim.com
Když se podruhé pokusila dostat z domu v paruce a tmavých brýlích, paparazzi ji konečně dostihli, přitiskli k zemi a vyděsili k smrti. Ze zoufalství Brigitte po návratu domů vypila všechny prášky na spaní, které v domě našla. Lékaři ji dlouho přiváděli zpět z okraje smrti.
Také rodila doma, protože se bála stejných fotografů. V bytě naproti ulici, kde se 11. ledna 1960 ve dvě hodiny ráno narodil Nicolas-Jacques Charrier, byl zřízen speciální pokoj. A Brigitte Bardot si slíbila, že už nikdy nerodí.
Brigitte Bardot a Jacques Charrier se svým synem. / Foto: www.pinimg.com
Herečkino utrpení však porodem neskončilo. Hned následující ráno po bolestivém porodu byla nucena souhlasit s focením. Kategoricky odmítla svého syna kojit.
Uplyne mnoho let a Brigitte Bardot bude ve svých pamětech psát o pocitech, které prožívala během těhotenství a v prvních minutách komunikace se svým synem. Nazvala ho nádorem, který se devět měsíců živil jejím tělem.
Mateřský instinkt
Brigitte Bardot se svým synem. / Foto: www.pinimg.com
Po narození dítěte Brigitte Bardot cítila úlevu, ale o probuzení jejího mateřského instinktu se nemluvilo. Jacques Charrier s lítostí poznamenal, že dítě v ní nevzbuzovalo žádné vášnivé city. Jeho ženu spíše tížilo vynucené mateřství. Zřídka si všímal, že by Brigitte projevovala něhu k Nicolasovi.
Dokonce i Roger Vadim, který herečku přijel navštívit, si všiml její neschopnosti zacházet s novorozencem. Nicolasovi bylo teprve pár dní a Bardot už tvrdila, že dítě křičí, protože ji nenávidí.
Brigitte Bardot se svým synem. / Foto: www.pinimg.com
Nicolas byl zbožňován všemi kolem sebe a Brigitte, unavená a vyčerpaná, se snažila naplňovat obraz něžné matky, který v ní všichni chtěli vidět. Chápala však, že potřebuje péči a ochranu, potřebovala matku sama, byla nucena řešit mnoho domácích problémů. Snažila se poctivě, ale nikdy se jí nepodařilo stát se dobrou matkou pro své dítě.
Brigitte Bardot se svým synem. / Foto: www.imgur.com
O dva roky později se herečka rozvedla s Jacquesem Charrierem a snadno ho nechala vychovávat jejich syna. Po mnoho let mu otec na všechny Nicolasovy otázky ohledně matky vyprávěl o náročném natáčení, obrovském pracovním vytížení a únavě Brigitte Bardot.
Neúspěšné mateřství
Brigitte Bardot a Nicolas Charrier. / Foto: www.mediasole.ru
Brigitte Bardot sama chápala, jak krutá byla ke svému vlastnímu dítěti. Během dospívání chlapce se o jeho záležitosti zajímala jen občas. Byla slavná a žádaná, vířila ji vír společenského života.
Nicolasovi bylo dvanáct let, když přijel navštívit svou matku. A byl by naprosto nadšený, kdyby ho neurazila tím, že by ho kvůli očekávanému velkému počtu hostů odmítla nechat zůstat na večeři.
Brigitte Bardot a Nicolas Charrier. / Foto: www.pinimg.com
Synovi už bylo 18, když se pokusili svůj vztah napravit. Brigitte shledala svého Nicolase velmi milým, ale komunikace ani poté nefungovala. Cítila se provinile a snažila se všemožně napravit. Ale co mohly znamenat hmotné statky světa ve srovnání s absencí mateřské lásky?!
Znovu a znovu podnikali kroky k sblížení. Radost z uznání se však mísila se starými křivdami, z nichž se stávaly nové. Hádali se a usmířili, rozcházeli se a scházeli. Syn matku na svatbu nepozval a ona ani nechtěla slyšet o důvodech, které ovlivnily jeho rozhodnutí.
Brigitte Bardot. / Foto: www.istorik.net
Kdyby si vzpomněla, jak ji paparazzi obléhali, pochopila by, proč nechtěl, aby přišla na jeho vlastní svatbu. Brigitte Bardotová se na své vlastní dítě zlobila, jako by to byla malá holčička. Navzdory své slávě však v duši zůstávala tím samým dítětem, o které se bylo třeba starat.
Brigitte Bardot. / Foto: www.sputniknewslv.com
Brigitte Bardot a Nicolas-Jacques Charrier stále našli sílu vybudovat hladký rodinný vztah. Herečka ve svých pamětech psala o tom, jak něžně milovala svého chlapce. Zeď, kterou si před mnoha lety postavila, však mezi nimi zůstala navždy.
Pokud se vám příspěvek líbil, sdílejte jej se svými přáteli:
A nezapomeňte:
Sledujte můj Instagram
